Po Kotorských schodech se kdysi nosila sůl do Cetinje (Ladder of Kotor)

Mezková stezka, ne schodiště na hradby

Kotorské schody, v cizojazyčných průvodcích Ladder of Kotor, nejsou kamenné stupně uvnitř městské hradby. Je to stará pěší a mezková cesta, která se ze severního okraje Kotoru zvedá v desítkách krátkých obrátek po svahu nad kaňonem říčky Škurdy až do sedla Krstac ve výšce kolem 940 m n. m. Odtud dřív pokračovala do Njegušů a dál do starého hlavního města Cetinje.

Plete se to proto, že výstup k pevnosti Sv. Ivan po kotorských hradbách má taky své schody, zhruba 1 350 stupňů, a mnoho lidí oba výstupy zaměňuje. Rozdíl je zásadní. Hradby jsou placený památkový areál uvnitř opevnění, kdežto stezka vede po vnější straně hradeb volnou krajinou, nic se na ní neplatí a je několikrát delší.

Na téhle stránce máte pohromadě všechno, co se týká samotné stezky. Pokud hledáte hotový plán na několik dní s hradbami, schody a hřebenem Vrmacu, najdete ho v itineráři Boka Kotorská pěšky na tři dny.

Sůl nahoru, sýr a maso dolů

Po staletí byla tahle cesta hlavním spojením mezi přístavem Kotor a černohorským vnitrozemím pod Lovćenem. Nahoru se po ní nosily a na mezcích vozily sůl, olej a zboží z přístavu, dolů na kotorský trh scházeli horalé s dobytkem, sýrem a uzeným masem. Tradice njegušského pršutu s touhle cestou úzce souvisí a dodnes ho najdete v přehledu co si přivézt z Černé Hory.

Podobu se zpevněnými obrátkami, jakou vidíte dnes, prameny připisují rakouské správě, která Kotor převzala po pádu Benátské republiky v roce 1797. Přesné datum vybudování se v pramenech liší, proto ho neuvádíme jako jisté. Shodují se ale v tom, že stezku jako obchodní tepnu odsunula až nová silnice se serpentinami jižně od města, dokončená podle většiny zdrojů v osmdesátých letech 19. století.

K cestě se váže i oblíbená historka. Podle tradice se po ní z Kotoru vynášel kulečníkový stůl, který si vladyka Petar II. Petrović-Njegoš objednal pro svou rezidenci v Cetinji. Budova se podle něj dodnes jmenuje Biljarda a sídlí v ní Njegošovo muzeum.

Začíná se u staré elektrárny za severní branou

Nástup najdete pár minut chůze od starého města. Vyjděte severní branou u říčky Škurdy, přejděte most a dejte se doprava podél vody. Stezka začíná u malé staré vodní elektrárny pod svahem, zhruba na souřadnicích 42.4272 N, 18.7734 E. Je to obyčejná kamenitá cesta, žádná brána ani pokladna.

Autem do starého města nevjedete. Pokud nebydlíte v pěší vzdálenosti, nechte vůz na některém z městských parkovišť. Sazby se v Kotoru liší podle zóny a ročního období, přehled máte v článku o parkování v Černé Hoře. Ranní start má i tu výhodu, že v sedm ráno ještě místo najdete.

Za stezku se neplatí, za cestu přes pevnost ano

Samotná stezka je zdarma. Vstupné, v sezóně 2026 15 € na osobu hotově a pro děti do dvanácti let zdarma, se vybírá jen za areál hradeb s pevností Sv. Ivan. Problém nastává ve chvíli, kdy chcete obojí spojit do jednoho okruhu.

Nad prvními obrátkami vede ze stezky známá zkratka oknem v hradbě do areálu pevnosti. Není to oficiální vchod a jeho stav se mění. Podle zpráv z léta 2025 byl otvor volný, žebřík zmizel a nahradily ho kameny a kmen. Podle aktualizace jednoho z cestovatelských průvodců z jara 2026 je otvor uzavřený. Neplánujte s ním. A když jím projdete a sejdete hlavní cestou dolů, počítejte s tím, že poplatek 15 € se vybírá i u východu.

Nejčistší řešení je udělat si z hradeb a ze stezky dva samostatné výlety. Hradby zaberou hodinu až dvě, stezka půl dne.

Tři úseky od řeky po borový les pod sedlem

Udávaná délka je 6,4 až 6,5 km jedním směrem a převýšení kolem 940 m, protože se začíná prakticky u hladiny moře. Počet obrátek se nejčastěji uvádí 72, některé průvodce píšou opatrněji „přes sedmdesát". Trasa se dá rozdělit na tři části, které se dost liší.

Od řeky do Špiljari

První úsek je nejstrmější a nejvíc chozený, protože jím vede i cesta k oknu do pevnosti. Za zhruba 45 minut vystoupáte asi 260 metrů do osady Špiljari, kde trvale žije jen pár lidí. Odsud vidíte hradby a pevnost zvenčí a shora, z úhlu, který z města neuvidíte.

Otevřený kras

Prostřední část tvoří hlavní řada obrátek ve skalnatém svahu. Krátké rameno střídá další, stoupání je stálé a stín tu skoro není. Kameny jsou vyhlazené staletími chůze a kopyt. Tady se rozhoduje o tom, jestli máte dost vody.

Borovice a výstup na silnici

Poslední zhruba kilometr vede řidším borovým lesem a mírní se. Stezka vyústí u staré silnice z Kotoru na Njeguši nedaleko restaurace Nevjesta Jadrana, sedlo Krstac leží na téže silnici kousek výš.

Počítejte nahoru se dvěma až třemi hodinami podle kondice a počtu zastávek, dolů zhruba se dvěma. Sestup bývá pro kolena náročnější než výstup a hůlky pomůžou.

Kozí sýr ve Špiljari, oběd až nahoře

V osadě Špiljari funguje malá rodinná kavárna v domku s červenou střechou. Podle cestovatelských průvodců tu nabízejí domácí chléb, kozí sýr, rakiji, tureckou kávu, džus z granátových jablek a domácí víno. Prkénko sýra a uzenin se v recenzích uvádí kolem 10 €, zákazníci smějí na toaletu. Počítejte s hotovostí, platbu kartou tu nemáte jistou. Je to poslední jisté místo s vodou před sedlem, v krasu nad osadou žádný pramen není.

Nahoře pod sedlem stojí restaurace Nevjesta Jadrana s černohorskou kuchyní a výhledem na celý záliv. Kdo chce, dá si tu oběd a odpočine si před sestupem. Otevírací doba se mimo sezónu mění, takže na ni nespoléhejte jako na jediný zdroj vody.

Nahoru se nechat vyvézt a dolů jít pěšky

Ne každý chce v horku stoupat devět set metrů. Druhá možnost je opačná. Nechte se vyvézt autem nebo taxíkem po silnici k sedlu a dolů do Kotoru sejděte po stezce. Pravidelný autobus do sedla nejezdí, odvoz si musíte domluvit sami.

Má to jednu podmínku, a tou je časová jednosměrka na serpentinách. Od 25. května do 15. října se nahoru smí jen do 14 hodin a dolů jen od 15 hodin, mezi 14. a 15. hodinou je úsek zavřený oběma směry. Ranní výjezd nahoru tedy projde, ranní svezení dolů ne. Podrobnosti o téhle silnici rozebírá článek o panoramatických silnicích.

Celou stezku pak jdete s výhledem pořád před sebou, což je fotograficky nejvděčnější varianta. Nevýhodou je, že sestup jde do kolen a že kluzké kameny jsou směrem dolů zrádnější.

Ráno, jaro a podzim, po dešti radši vůbec

Vyjděte za svítání nebo brzy ráno, nejpozději kolem osmé. Svah je v létě do dopoledne ve stínu hory, po desáté je v otevřeném krasu horko a na první úsek se začínají valit lidé z výletních lodí.

Nejpříjemnější měsíce jsou duben, květen, září a říjen. Proč je u Boky podzim tak dobrý, vysvětluje článek o září a říjnu v Černé Hoře. V červenci a srpnu má smysl jen opravdu brzký start. V zimě je stezka schůdná, ale nahoře se může objevit sníh a mokrý vápenec klouže jako led.

Po vydatném dešti stezku odložte o den. Kamenné stupně drží vodu dlouho a vyhlazený povrch je pak nebezpečný hlavně při sestupu. Jak počasí na pobřeží mění vítr, popisuje článek o bóře a jugu.

Pevné boty, dva litry vody a pokrývka hlavy

• Obuv s tvrdou podrážkou. Stezka je z ostrého a místy vyhlazeného vápence. V sandálech a žabkách se tu lidé zraňují nejčastěji.
• Nejméně dva litry vody na osobu. Za Špiljari už nic nedoplníte.
• Klobouk a krém. Většina trasy je bez stínu.
• Hůlky na sestup. Šetří kolena na stovkách kamenných stupňů.
• Pozornost pod nohy. V krasu se vyplatí dívat, kam šlapete a kam sahají ruce. Co v černohorské přírodě opravdu hrozí a co je jen strašák, shrnuje článek o zvířatech, hadech a klíšťatech.

Stezka není zajištěná, nemá zábradlí a místy vede po okraji prudkého svahu. Pro děti, které chodí samy a zvládnou několik hodin do kopce, je to dobrý výlet, s kočárkem nebo malým dítětem v náručí ne. Obecné rady k túrám v zemi najdete v článku o pěší turistice v Černé Hoře.

Od sedla Krstac do Njegušů a pod Lovćen

Ze sedla dál vede už jen silnice. Kdo má zajištěný odvoz, může den spojit s návštěvou Njegušů se sušárnami pršutu, s mauzoleem na Lovćenu nebo s Cetinjí, tedy s celou historickou trasou, pro kterou stezka vznikla.

Pokud zůstáváte v Kotoru a chcete víc pěších dnů, nabízí se přechod hřebene Vrmac z Mua do Tivatu. Samotné město a jeho uličky popisuje stránka o Kotoru.

Odkud informace pocházejí

• Délka, převýšení a počet obrátek, přehledy turistických průvodců k trase (Earth Trekkers, Adriatic Ways, Along Dusty Roads), ověřeno 7. října 2026. Údaje se liší o desítky metrů a o jednotky obrátek, proto uvádíme rozpětí.
• Vstupné na hradby 15 € v sezóně 2026, vlastní ověřené podklady webu ze září 2026.
• Stav okna do pevnosti, zprávy turistů z léta 2025 a aktualizace průvodce Earth Trekkers z dubna 2026, které si odporují.
• Časová jednosměrka na serpentinách, rozhodnutí pro sezónu 2026 podle RTCG, Boka News a Cetinjského listu.
• Souřadnice a výšky, OpenStreetMap a digitální model terénu EU-DEM.

Ceny, otevírací doby a dopravní omezení před každou sezónou znovu ověřujeme a aktualizujeme.