Panoramatické silnice Černé Hory mají svoje otevírací hodiny

Nejhezčí trasy v zemi nejsou ty nejrychlejší

Černá Hora je malá, ale skoro nikam se tu nejede přímo. Silnice kopírují kaňony, obtáčejí masivy a stoupají serpentinami, takže padesát kilometrů vzdušnou čarou znamená klidně dvě hodiny za volantem. Kdo to bere jako zdržení, projede zemi rychle a nic z ní neuvidí. Kdo si vybere správnou objížďku, má ze samotné cesty půl dne programu.

Tenhle přehled není o časech a poplatcích, ty rozebírá text o vzdálenostech a časech jízdy. Jde v něm o pět tras, kvůli kterým se vyplatí zajet jinudy, a hlavně o to, kdy jsou otevřené. U dvou z nich totiž platí pevná pravidla, o kterých navigace mlčí, a když na ně narazíte na místě, otočíte to.

Půjčovny většinou nemají nic proti jízdě po těchhle silnicích, ale skoro vždy zakazují nezpevněné cesty. Podmínky i doporučení ke kategorii vozu shrnuje text o půjčení auta a řízení na místě.

Serpentiny nad Kotorem se v sezóně jezdí jedním směrem

Stará silnice z Kotoru na Njeguši, vedená jako regionální silnice R-1, je nejslavnější úsek v zemi. Z hladiny zálivu vystoupá zhruba do 900 metrů a sbírá při tom pětadvacet vlásenek, nejprudší část měří asi osm kilometrů. Z každé druhé zatáčky je vidět celá Boka i kotorské staré město pod vámi.

Od 25. května do 15. října 2026 tu ale platí časová jednosměrka a je to nejdůležitější věc celého článku:

Prakticky to znamená, že dopoledne se dá jen nahoru a odpoledne jen dolů. Kdo to nevěděl a přijede pod serpentiny v poledne s tím, že sjede do Kotoru, musí objet celý Lovćen přes Cetinje. Na úseku Kotor, Trojica, Krstac navíc platí denně od 7.00 do 24.00 zákaz pro těžká vozidla. Zdroje se rozcházejí v tom, jestli se týká jen nákladních nad 7,5 tuny, nebo i autobusů kategorií M2 a M3 a obytných vozů, takže s karavanem si to před cestou ověřte u autoklubu AMSCG. Rozhodně sem nejezděte s karavanem naslepo.

Okruh přes Lovćen vyjde nejlépe proti směru hodinových ručiček

Serpentiny samy o sobě jsou půlhodina jízdy. Smysl dostanou, až když se z nich udělá okruh. Vyjedete z Kotoru nahoru, pokračujete přes Njeguši do národního parku Lovćen, zastavíte u mauzolea a vrátíte se přes Cetinje a Budvu zpátky k moři. Celý kruh měří zhruba 83 km a nastoupá kolem 2 000 metrů.

Kvůli jednosměrce se vyplatí jet ho dopoledne nahoru a odpoledne zpátky dolů přes Cetinje, ne naopak. Druhá varianta, kterou volí místní i řidiči s většími vozy, je jet nahoru pohodlnou silnicí přes Cetinje a serpentiny jen sjíždět. Je to bezpečnější, protože ve vlásence potkáte protijedoucí auto na vnější straně, ne na skále, a po setmění nebo první den v zemi to jinak ani nedoporučujeme.

U mauzolea počítejte s parkovištěm a 460 schody tunelem ve skále. V sezóně 2026 stál vstup do národního parku 3 € a mauzoleum dalších 8 €, obě částky se před novou sezónou aktualizují.

Sedlo v 1 907 metrech je nejvýš položená zpevněná silnice v zemi

Na severu vede přes masiv Durmitoru silnice P14, které se běžně říká Durmitorský okruh. Spojuje Žabljak a Plužine, měří 49,7 km a její nejvyšší bod, sedlo Sedlo ve výšce 1 907 m n. m., je nejvýše položená zpevněná silnice v Černé Hoře. Cyklisté a část průvodců uvádějí 76 km, to je ale uzavřený okruh se Žabljakem jako začátkem i koncem, přes vesnice Mala Crna Gora, Trsa a Pišče. Obě čísla platí, jen popisují jinou trasu.

Povrch je souvisle zpevněný, ale plný výtluků, místy se vejde jen jedno vozidlo a cestou projedete několika neosvětlenými a prašnými tunely. Na prudkých úsecích chybí svodidla. Není to trasa na rychlost, je to trasa na celé dopoledne s pěti zastávkami na focení. Vesnice Trsa leží zhruba v polovině.

Dvě věci, které tu lidi zaskočí nejčastěji. Sedlo je od podzimu do jara pod sněhem a neprojede se, objížďka přes Šavnik a Nikšić přidá skoro dvě hodiny. A mezi Plužinami a Žabljakem není jediná čerpací stanice, stejně jako na úseku Nikšić až Plužine. Poslední velký výběr pump je v Nikšići, takže tam natankujte do plna. Okolí popisuje stránka Durmitoru a kaňonu Tary.

Nad Pivským jezerem projedete přes padesát tunelů ve skále

Nejméně známá z velkých tras vede z Plužin na Šćepan Polje podél Pivského jezera. Má jen 26 kilometrů, ale jede se po ní déle, než by kdo čekal. Silnice je vytesaná vysoko nad hladinu a prochází více než padesáti krátkými neosvětlenými tunely, z nichž část je široká na jedno auto. Přesný počet se ve zdrojích liší, uvádí se i víc než sedmdesát, ale padesát je jistá spodní hranice.

Na konci, na Šćepan Polje, se Piva stéká s Tarou a vzniká Drina. Je to hlavní základna raftingu, takže se trasa dobře spojí s výletem na vodu. Z Podgorice je to do Plužin zhruba 110 km, z Nikšiće 58,6 km a 76 minut. Jezdí se se staženým oknem a rozsvícenými světly, v tunelech je znát průvan a vlhko.

Meandr u Rijeky Crnojevića se fotí z vyhlídky nad silnicí

Ne každá panoramatická trasa musí být adrenalin. Silnice z Cetinje dolů k Rijece Crnojevića klesá mírnými zatáčkami k severnímu cípu Skadarského jezera a nad vesnicí míjí vyhlídku Pavlova strana, odkud je vidět slavný říční meandr obtáčející zalesněný ostroh. Je to nejfotografovanější záběr vnitrozemí a stojí přímo u silnice, takže se k němu nemusí nikam stoupat.

Z Budvy je to na Rijeku Crnojevića 40,4 km a zhruba 57 minut. Světlo sem chodí od jihozápadu, takže nejlepší je pozdní odpoledne. Trasa se skvěle spojí s Virpazarem a lodní vyjížďkou po Skadarském jezeře do jednoho dne.

Starou kaňonovou silnicí do hor, nebo novou dálnicí

Z Podgorice na sever se dnes dá jet dvěma způsoby a je to rozhodnutí mezi rychlostí a výhledem. Dálnice A1 v úseku Smokovac až Mateševo měří zhruba 42 km, má 16 tunelů (nejdelší Vjeternik bezmála tři kilometry) a mýtné pro osobní auto vyjde na 3,50 € při plné jízdě do Mateševa, s elektronickou známkou TAG je to o desetinu méně. Ušetří čas, ale většinu cesty strávíte v tunelu.

Stará silnice kaňonem Morače, které se říká Platije, vede naopak po římse nad řekou a je to jedna z nejfotogeničtějších tras v zemi. Je pomalejší a v létě na ní bývá kolona za pomalým nákladním vozem, zato po ní přijedete ke klášteru Morača a do kaňonu, který z dálnice vůbec neuvidíte. Náš tip zní jet nahoru dálnicí a zpátky kaňonem, nebo obráceně, ať poznáte obojí.

Kdy jsou sjízdné a kdy se na ně nedostanete

Od 15. listopadu do 31. března jsou v zemi povinné zimní pneumatiky nebo pneumatiky M+S na hnacích kolech a s sebou řetězy. Pokuty začínají na 300 € a na horských silnicích to policie kontroluje. Nejpříjemnější období pro tyhle trasy je květen, červen a září, kdy je vidět daleko, není vedro a na pobřežní magistrále se dá jet.

Jak si je poskládat do dovolené

Z pobřežní základny se dá bez přespání zvládnout okruh přes Lovćen a samostatně výlet k meandru u Rijeky Crnojevića. Obojí dohromady je na jeden den moc, protože se obě trasy jedou pomalu. Durmitor a Piva se z pobřeží na půl dne nedají a píšou se jako celodenní výlet, lépe s přespáním v Žabljaku nebo v Plužinách.

Ideální týden vypadá tak, že první dny zůstanete u moře a jezdíte krátké okruhy, uprostřed dovolené vyrazíte na dva dny na sever přes kaňon Morače, a zpátky se vrátíte dálnicí. Kdo jede z Česka vlastním autem, najde trasy a hranice v textu o cestě autem z Česka, a kdo chce stejné výhledy z kola, má je v přehledu cyklistiky a MTB.