Z lodi i z pobřežní silnice vypadá Boka Kotorská jako jedno dlouhé jezero mezi stěnami. Že jsou to čtyři zálivy spojené dvěma úzkými průlivy, uvidíte teprve z výšky pár set metrů nad hladinou. Proto tenhle plán nevede po vodě ani po asfaltu, ale po třech pěších cestách, které nad záliv vystoupají z různých stran a každá z nich ukáže jiný kus téhle vodní křižovatky.
Nic z toho není horolezení. Všechny tři cesty jsou značené stezky nebo staré vojenské komunikace, které si vystačí s pevnou obuví a s ranním startem. Náročné je na nich stoupání od nuly, protože se startuje doslova od moře, a v letních měsících horko. Kdo chce místo toho na opravdové vrcholy, najde je v článku o pěší turistice a trecích v Černé Hoře nebo přímo u Orjenu, nejvyšší hory nad zálivem.
Celý plán je postavený tak, abyste nemuseli přebalovat. Dvě noci zůstanete v Kotoru a odtud se vydáte na všechny tři trasy. První den nevyjdete ze města vůbec, druhý den začínáte a končíte u severní brány a třetí den skončíte v Tivatu, odkud se vracíte autobusem. Když letíte z Tivatu domů, třetí den se dá rovnou navázat na letiště, které je z Donje Lastvy pár minut.
Autobusy mezi Kotorem a Tivatem jezdí zhruba po hodině a jízdenka vyjde kolem 1,70 €, kupuje se u řidiče. Údaj je z přehledů dopravců k září 2026 a před novou sezónou ho aktualizujeme. Kdo cestuje bez auta po celé zemi, najde souvislosti v článku Černá Hora bez auta. Na ubytování nezapomeňte, že turistickou taxu odvádí ubytovatel a měl by vás přihlásit do 24 hodin.
Dvě nejznámější cesty nad Kotor vedou skoro paralelně, ale platí se jen za jednu. Kotorské hradby a pevnost Sv. Ivan (San Giovanni) stojí v sezóně 2026 15 € na osobu, hotově, děti do dvanácti let zdarma a poplatek se vybírá zhruba od 8 do 20 hodin. Nahoru vede kolem 1 350 schodů a pevnost leží ve výšce asi 260 m n. m. Starší průvodce uvádějí 8 €, to je cena z dřívějších sezón.
Kotorské schody jsou naopak zdarma. Nejsou to tytéž hradby, je to stará cesta z Kotoru na Njeguši, která obchází opevnění z vnější strany a jde dál do sedla. Pokud ale sestupujete ze schodů dolů skrz areál hradeb a vyjdete hlavním vchodem bez lístku, můžete na 15 € narazit. Nejjednodušší je nemíchat to a udělat z každé cesty vlastní den, jak to má tenhle plán.
Kotorské schody, v cizojazyčných průvodcích Ladder of Kotor, mají 72 obrátek, měří 6,5 km jedním směrem a stoupají kolem 937 metrů do sedla Krstac na staré silnici mezi Kotorem a Njeguši. Nahoru počítejte se třemi hodinami, dolů se dvěma až dvěma a půl, takže celý okruh zabere šest až sedm hodin včetně pauz.
Nástup je u severní brány, přejdete řeku Škurdu u malé vodní elektrárny a hned se začne stoupat. Asi po pětačtyřiceti minutách a 260 metrech stoupání přijdete do osady Špiljari, kde funguje malá rodinná tavěrna, a to je poslední jisté místo s vodou, dokud nejste nahoře. Nad Špiljari už jde cesta odkrytým krasem bez stínu. V sedle stojí restaurace Nevjesta Jadrana.
Kdo si chce sestup ušetřit a nechat se ze sedla svézt, musí počítat s dopravním omezením, které panoramatické silnice v Černé Hoře mívají. Na serpentinách nad Kotorem, oficiálně regionální silnici R-1 v úseku Trojica až Krstac, platí od 25. května do 15. října časová jednosměrka.
| Čas | Co je průjezdné |
|---|---|
| před 8:00 | oba směry |
| 8:00 až 14:00 | jen nahoru, sjezd dolů je zavřený |
| 14:00 až 15:00 | zavřené oba směry |
| 15:00 až 19:00 | jen dolů, výjezd nahoru je zavřený |
| po 19:00 | oba směry |
Prakticky to znamená, že když vyjdete v sedm a v jedenáct jste v sedle, svezení dolů si domluvit nemůžete a stejně půjdete po svých. Odvoz má smysl jen při pozdním startu. Na úseku Kotor, Trojica, Krstac platí navíc denně od 7 do 24 hodin zákaz pro těžká vozidla; zdroje se rozcházejí v tom, jestli se to týká i obytných vozů, takže s karavanem se zeptejte u autoklubu AMSCG a neřiďte se naším ani cizím výkladem.
Třetí den je z celého plánu nejdelší a zároveň nejmíň známý. Vrmac je vápencový hřeben, který dělí Boku na dvě poloviny, a většina lidí pod ním jen projede tunelem z letiště do Kotoru. Nahoře přitom stojí nejzachovalejší rakouská pevnost v celém zálivu, kterou v roce 1914 ostřelovala černohorská děla z Lovćenu.
Z Mua pod Kotorem vede na hřeben stezka 749, měří 4,4 km a stoupá kolem 505 metrů, k pevnosti jste za hodinu a tři čtvrtě. Pevnost Vrmac leží zhruba ve 480 m n. m., vstup se nikde neplatí a není tam ani pokladna, ani dozor, takže dovnitř se leze na vlastní nebezpečí. Odtud pokračujete hřebenem přes nejvyšší bod Sveti Ilija 765 m n. m. (tabule v Prčanji uvádí 785 metrů) a značením 749b nebo 749mb sejdete do Gornje Lastvy, vesnice bez trvalých obyvatel s kostelem z roku 1410. Celý přechod z Kotoru do Donje Lastvy má přes 15 kilometrů a sedm až osm hodin.
Všechny tři cesty vedou po odkrytém vápenci a stín na nich skoro není. V červenci a v srpnu se na nich dá jít jedině za tmy a za rozsvícení, tedy s odchodem před šestou ráno a s návratem do jedenácti, jinak je to nepříjemné až nebezpečné. Ideální jsou proto duben a květen a pak září a říjen, kdy je moře ještě teplé a hory už chladné. Jak dlouho sezóna u moře vydrží, rozebírá článek září a říjen v Černé Hoře.
V zimě jsou trasy schůdné, ale na Krstacu a na hřebeni Vrmacu se objevuje sníh a hlavně mokrý vápenec, který je klouzavý jako led. Po vydatném dešti odložte především Kotorské schody, kamenné stupně v serpentinách drží vodu dlouho.
Ceny a dopravní omezení se před každou sezónou mění, takže je aktualizujeme. U vstupného a u jednosměrky si stav ověřte krátce před cestou.
Nejsou. Hradby s pevností Sv. Ivan jsou opevnění nad městem, stojí 15 € na osobu a jde se po nich asi 1 350 schodů do 260 metrů. Kotorské schody jsou stará cesta na Njeguši, která opevnění obchází zvenčí, je zdarma a vede až do sedla Krstac ve 940 metrech. Když ale ze schodů sestoupíte přes areál hradeb a vyjdete hlavním vchodem bez lístku, o 15 € vás mohou požádat.
Dopoledne ne. Od 25. května do 15. října je na serpentinách R-1 sjezd dolů zavřený od 8 do 15 hodin a výjezd nahoru od 14 do 19 hodin, mezi druhou a třetí odpoledne stojí oba směry. Když vyjdete v půl sedmé ráno, budete v sedle dávno před patnáctou hodinou a zpátky půjdete po svých.
Nejméně dva litry na osobu na druhý i třetí den. Na Kotorských schodech je poslední jisté místo s vodou tavěrna v osadě Špiljari po pětačtyřiceti minutách chůze, nad ní už nic. Na hřebeni Vrmacu žádný pramen není vůbec, protože kras vodu pohltí.
První den ano, druhý s rezervou a třetí spíš ne. Nic z toho není technicky náročné, jde o pevnou obuv a o vytrvalost, protože se stoupá od nuly. Kdo nemá natrénováno, ať vynechá přechod Vrmacu a nahradí ho třetím dnem u moře nebo výletem lodí po zálivu.