Vrmac a pevnost nad Tivatem (Sveti Ilija)

Když přiletíte na tivatské letiště a jedete do Kotoru, projedete Vrmac zevnitř. Tunel na magistrále M-1 měří 1 637 metrů, stavěl se od roku 1986 a do provozu šel v polovině roku 1992. Nad ním leží hřeben, na který skoro nikdo nevyleze, přestože je z něj vidět obě části zálivu naráz a stojí na něm stavba, jakou v Černé Hoře jinde nenajdete.

Poloostrov, který dělí Boku na dvě poloviny

Vrmac je vápencový hřbet mezi Kotorským a Tivatským zálivem. Na severovýchodní straně mu pod nohama leží Muo, Prčanj a Stoliv, na jihozápadní Tivat a Donja Lastva. Nejvyšší bod se jmenuje Sveti Ilija a měří 765 metrů. Na informační tabuli v Prčanji se dočtete 785 metrů, což je jedna z těch nesrovnalostí, které se v Černé Hoře opisují dál. Držte se čísla 765, mají ho i černohorské přehledy vrcholů.

Svahy nad mořem jsou holé a rozpálené, ale hřebenová část je zarostlá hustým borovým a dubovým lesem. Je to podstatný rozdíl oproti Lovćenu, kde je kámen holý a stín žádný. Na Vrmacu jdete od zhruba 400 metrů skoro pořád ve stínu, což z něj dělá jednu z mála bokeljských túr, která se dá zvládnout i v teplejším měsíci.

Voda na hřebeni ale není. Ani pramen, ani bufet, ani chata. Co si nahoru nevynesete, to nemáte, a to platí i pro krátkou verzi k pevnosti a zpátky.

Pevnost, kterou z Lovćenu ostřelovala děla ráže 24 centimetrů

Na jižním konci hřebene stojí ve zhruba 480 metrech Fort Vrmac. První stavba na tomhle místě je z roku 1860, dnešní podoba pochází z let 1894 až 1897 a je to typická rakouská pevnost z konce století, tedy nízká, dlouhá a zapuštěná do skály. Výzbroj tvořilo osm dvanácticentimetrových minometů a čtyři desetticentimetrová děla, pozorovací věže dodala plzeňská Škodovka.

Zajímavější než výzbroj je to, co se s pevností stalo v roce 1914. Černá Hora měla děla na Lovćenu, tedy o tři sta metrů výš a jen pár kilometrů daleko, a Vrmac z nich ostřelovala kalibry až do 24 centimetrů. Posádka pěti důstojníků a sto sedmdesáti sedmi mužů to přečkala a po pádu Lovćenu na jaře 1916 byla pevnost opravena. Stopy po zásazích jsou na čelní stěně dodnes vidět.

Konec příběhu je černohorsky typický. V roce 2006 stát pevnost prodal švédské firmě KMG CORP za 2,83 milionu € s plánem na turistický komplex. Firma v roce 2011 zkrachovala a nezačala stavět nic. Od té doby se o objekt nestará nikdo a je to znát. Širší kontext i osudy dalších staveb najdete v přehledu opuštěných pevností Černé Hory.

Tři způsoby, jak se nahoru dostat

Pěšky z Kotoru. Nejlepší varianta. Od starého města jděte patnáct minut na jih do Mua, kde u silnice stojí cedule „Pješačka staza Vrmac". Odtud vede značená stezka číslo 749 serpentinami borovým lesem, měří zhruba 4,4 kilometru a stoupá kolem 505 výškových metrů. Nahoru počítejte hodinu a tři čtvrtě. Značení jsou červená kolečka s bílým středem, na křižovatkách červenobílé šipky.

Autem po úzké silnici. Z Donje Lastvy u Tivatu odbočíte z magistrály u sportovních hřišť a jedete vzhůru kolem kostela. Druhá cesta vede od pevnosti Trojica nad Kotorem. Obě jsou úzké, bez svodidel a s výhybnami, takže je nedoporučujeme řidičům, kteří serpentiny nemají rádi. Nahoře se parkuje volně a zdarma, zabere to zhruba dvacet minut jízdy.

Přechod celého hřebene. Z Kotoru přes pevnost, Sveti Ilija a Gornju Lastvu dolů do Donje Lastvy. Je to přes patnáct kilometrů a sedm až osm hodin i s pauzami. Od pevnosti k vrcholu Sveti Ilija je to zhruba hodina a půl, od vrcholu dolů se pokračuje po značkách 749b a 749mb. Alternativní sestup číslo 757 končí v Lepetane u trajektu.

Zpátky do Kotoru se z Donje Lastvy dostanete autobusem z zastávky na hlavní silnici, jízdné mezi Tivatem a Kotorem vyjde kolem 3 € a cesta trvá zhruba půl hodiny. Jízdenku kupujete u řidiče. Kdo cestuje bez auta, najde širší přehled spojů v článku o Černé Hoře bez auta.

Gornja Lastva, vesnice bez obyvatel s kostelem z roku 1410

Zhruba ve třech stech metrech nad Tivatem leží Gornja Lastva a je to nejsilnější zastávka celého přechodu. V první polovině dvacátého století tu žilo kolem pěti set lidí a stálo přes sto obytných domů. Sčítání v roce 2011 tady nenašlo jediného trvale žijícího obyvatele. Kamenné domy s klenutými portály stojí dál, část z nich se postupně opravuje jako víkendové bydlení.

Uprostřed vesnice stojí farní kostel Narození Panny Marie, místně Mala Gospa. Gotický nápis nalezený před kostelem v první polovině dvacátého století datuje jeho stavbu od základů do roku 1410. Zápisy v účetní knize kostela pak ukazují, že v roce 1848 prošly zeď, zvonice i vstupní portál důkladnou opravou a portál byl vyroben v kamenických dílnách na Korčule.

Kolem vesnice rostou granátovníky a olivovníky a v srpnu se tu koná tradiční slavnost Mala Gospa. Mimo ni sem přijdete a nepotkáte nikoho.

Dovnitř pevnosti se leze na vlastní nebezpečí

Vstup se nikde neplatí, není tu pokladna, cedule ani zábradlí. Pevnost je otevřená a dá se do ní vejít, ale je to neudržovaná stavba z betonu a kamene, kde jsou propadlé podlahy nad prázdnem a otevřené šachty. Uvnitř je úplná tma.

• Čelovku berte vždycky. Telefon nestačí, chodby jsou dlouhé a členité a jednou rukou se leze špatně.
• Choďte ve dvou. Signál nahoře bývá, ale záchranka to k vám má daleko.
• Nešlapejte na to, co vypadá jako podlaha. Část stropů spodního patra je propadlá a suť to zakrývá.
• Boty nad kotník. Na sestupu z hřebene se pod nohama hýbou velké kameny, hole se hodí.
• Počítejte se psy. Hned vedle pevnosti hospodaří statek s volně pobíhajícím dobytkem a hlídacím psem na řetězu, který štěká. Krávy potkáte i na stezce.

Kdy sem chodit a kdy ne

Nejlepší jsou jaro a začátek podzimu, tedy zhruba od dubna do června a od září do začátku listopadu. Teploty jsou snesitelné, je jasno a dohlednost přes záliv je nejlepší.

V červenci a srpnu sem nechoďte, pokud nevyrazíte hned za svítání. Spodní část výstupu z Mua je do zhruba čtyř set metrů bez stínu, orientovaná na jihozápad a ve dvě odpoledne tam bývá přes třicet stupňů. Nahoře je pak sice les, ale nahoru se musí dojít.

V zimě je hřeben schůdný celý, sníh tu leží výjimečně a jen pár dní. Počítejte spíš s blátem na lesních úsecích a s tím, že v listopadu a prosinci padá v Boce nejvíc srážek v roce. Klíšťata jsou tu aktivní od jara do podzimu, po túře se prohlédněte.

S čím Vrmac spojit

Kdo je v Kotoru na dva dny, má logickou dvojici. Jeden den hradby nad starým městem, druhý den Vrmac. Hradby jsou kratší, strmější a placené, Vrmac delší, mírnější a zdarma, takže se dobře doplňují a nezopakujete si tentýž výhled.

Kdo končí přechod v Tivatu, může den zavřít v maríně Porto Montenegro, která je od zastávky v Donje Lastvě dvacet minut pěšky. Kontrast mezi rozpadlou kasárenskou stavbou nahoře a jachtami dole je asi nejostřejší, jaký v Boce zažijete.

Milovníkům chůze doporučíme ještě přehled pěší turistiky a treků po Černé Hoře, kde najdete náročnější cíle v Durmitoru i v Prokletijích.