Pevnost Haj-Nehaj (Tvrđava Haj-Nehaj)

Pevnost nad Spičským polem

Haj-Nehaj stojí na skalnatém vrchu nad Sutomore, zhruba dva kilometry severozápadně od středu letoviska. Vrchol má 231 m n. m., což z pobřeží nevypadá nijak dramaticky, ale kopec spadá do všech stran příkře a pevnost z něj kontrolovala jak úrodné Spičské pole, tak pobřežní cestu z Baru na sever.

Z pláží ji skoro nevidíte, protože ji zakrývá hřeben. Zato z pevnosti je vidět všechno. Na jihovýchod Bar a jeho přístav, na západ zátoka Maljevik, pod vámi Sutomore a za dobrého počasí i kus otevřeného Jadranu. Je to jedno z mála míst na Barské riviéře, kam se dá vyrazit pěšky a mít pobřeží jako na dlani.

Na rozdíl od turisticky vyšlapaných hradeb v Kotoru sem chodí lidí málo. Nemá pokladnu, ceduli u parkoviště ani upravenou stezku, což je zároveň to nejlepší i to nejobtížnější na celé návštěvě.

Benátčané, Turci a rok 1877

Pevnost postavili v 15. století Benátčané, v písemných pramenech se poprvé objevuje roku 1542. V 16. století ji převzali a rozšířili Osmané, kteří Nehaj dobyli roku 1571 a drželi ho víc než tři sta let. Černohorci ji osvobodili až 13. listopadu 1877, tedy v závěru rusko-turecké války, po níž Černá Hora získala přístup k moři.

Uvnitř hradeb bývala cisterna na vodu, obytné budovy, prachárna a další zázemí, které posádka potřebovala k tomu, aby vydržela obležení. Uvádí se, že se do areálu v případě nouze vešlo až devět set lidí, tedy obyvatelstvo celého okolí. To odpovídá tomu, jak velký prostor hradby uzavírají.

Jméno vysvětluje legenda, ne doklady. Podle ní se při výběru staveniště ozval kohout se svým „nehaj", což se dá číst jako „nedbej" nebo „neboj se". Vedle výkladu z kohoutího křiku se objevuje i prostší vysvětlení, totiž že Nehaj je ta silnější, opevněná poloha, kdežto sousední Haj byla ta slabší. Berte to jako místní vyprávění, ne jako historický fakt. Souvislosti černohorských dějin rozebíráme v článku o historii Černé Hory.

Kostel svatého Dimitrije se dvěma oltáři

Nejzajímavější věc uvnitř hradeb je kostel svatého Dimitrije. Je starší než opevnění, datuje se na konec 13. nebo začátek 14. století, tedy do doby Nemanjićů, a pevnost kolem něj vyrostla až o dvě stě let později. Je to jednoduchá obdélná stavba s půlkruhovou apsidou na východní straně a dnes je částečně rozpadlá.

Výjimečný je tím, že měl dva oltáře, pravoslavný a katolický. V oblasti, kde se po staletí potkávala benátská katolická a srbská pravoslavná tradice a kde pak tři sta let vládli Osmané, to není dekorace, ale praktické řešení soužití. Podobný dvojí oltář najdete v Černé Hoře jen výjimečně.

Jak se nahoru dostanete

Auto se nechává dole. Nejpoužívanější nástup je z rozšířeného odstavného místa na silnici mezi Sutomore a Petrovacem, ještě před tunelem, kde se dá zaparkovat zdarma na kraji. Druhý nástup vede od osady Haj Nehaj nad Sutomore. Od auta jde pěšina do kopce přes macchii a řídký doubový les.

Zdroje se v číslech mírně liší podle toho, odkud měří, ale ve výsledku jde o krátký a nenáročný výstup, který zvládne běžně chodící rodina. Náročná na něm není délka, ale povrch. Pěšina je kamenitá, místy strmá a po dešti kluzká, takže sandály a žabky si nechte na pláži a vezměte si boty s podrážkou. Kočárek tam nedostanete.

Značení je slabé až žádné, ale cesta je vyšlapaná a směr je jasný, protože pořád stoupáte k jednomu kopci. Vstup do pevnosti je na západní straně hradeb. Voda po trase není, takže si ji vezměte z auta.

Bez auta se sem dostanete taky. Sutomore má zastávku na trati z Baru do Bělehradu a od nádraží je to k pevnosti necelé dva kilometry. Kdo si auto půjčuje, najde na co si dát pozor v článku o půjčení auta a řízení.

Kdy sem jít

Ne v poledne v létě. Svah je jižní, stín na něm skoro není a v červenci a srpnu se na kameni drží horko dlouho do večera. Choďte nahoru ráno do devíti, nebo až kolem šesté večer, kdy je navíc lepší světlo na focení.

Nejpříjemnější je pevnost na jaře, na podzim a v zimě. Od října do dubna je macchie zelená, vzduch čistý a výhled sahá dál než v letním oparu. Zima na pobřeží znamená deset až patnáct stupňů, takže výstup je klidně celoroční záležitost. Kdy jet do země obecně, rozebíráme v článku kdy jet do Černé Hory.

Je to neudržovaná ruina, chovejte se podle toho

Pevnost nemá správce, zábradlí ani značené trasy uvnitř areálu. Hradby jsou vysoké, na některých místech se dá vylézt nahoru a spadnout dolů, zdivo je místy uvolněné a v trávě se schovávají díry po cisternách a sklepech. Vstupujete na vlastní nebezpečí a s malými dětmi je potřeba je mít u sebe.

V macchii se v teplé části roku vyskytují hadi, včetně zmije růžkaté. Nejsou agresivní a téměř vždy zmizí dřív, než je uvidíte, ale je to další důvod pro vysoké boty a pro to nestrkat ruce do skulin ve zdivu. Klíšťata na jaře taky nejsou výjimka.

A samozřejmost, která tu samozřejmost není. Nic si neodnášejte a nic tam nenechávejte. Objekt je pod památkovou ochranou, koš nahoře nenajdete.

Tabija, druhá pevnost nad Sutomore

Blíž k Sutomore, jen pár set metrů od nádraží, stojí menší opevnění Tabija. Je nižší, dostupnější a dojdete k němu za deset až patnáct minut, takže se hodí, když na velký výstup není čas nebo počasí. Bývá zaměňována s Haj-Nehajem, ale jsou to dva samostatné objekty vzdálené od sebe asi kilometr.

Kdo si pevnosti na pobřeží oblíbí, má jich v Černé Hoře víc. Přehled je v článku o Mamule a opuštěných pevnostech.

S čím Haj-Nehaj spojit

Výstup zabere i s prohlídkou dvě hodiny, takže se dobře doplňuje s dalším programem na Barské riviéře. Nejlogičtější je Stari Bar, rozsáhlé ruiny starého města nad dnešním přístavem, a k nim Stará oliva, jeden z nejstarších stromů Evropy. Obojí je odsud čtvrt hodiny autem.

Na sever leží Čanj a od něj se jezdí lodí na Královninu pláž. Přes kopec je to pak kousek do Petrovace. Kdo má chuť na další rakousko-uherskou ruinu s výhledem, ať zamíří na pevnost Kosmač nad Budvou. Delší pěší trasy po zemi shrnuje článek o pěší turistice a trecích a celá riviéra se dá projet podle itineráře jižní pobřeží na tři dny.