Mamula a opuštěné pevnosti Černé Hory

Proč je Černá Hora poseta pevnostmi

Když pojedete od Herceg Novi k Baru a odbočíte pár kilometrů do vnitrozemí, narazíte na kamenné pevnosti prakticky všude. Není to náhoda. Hranice mezi Rakouskem a knížecí Černou Horou se tady vytyčila v roce 1841 a vedla vysoko nad pobřežím, často jen pár kilometrů od moře. Rakouská armáda si podél ní postavila řetěz opevnění, které měly hlídat průsmyky a vjezd do Boky Kotorské. Většina z nich byla dokončená mezi padesátými a devadesátými lety 19. století.

Vojenský význam ztratily po první světové válce a od té doby s nimi nikdo systematicky nic neudělal. Část je dnes volně přístupná a rozpadá se, část byla prodaná investorům, ze kterých nic nevzešlo, a jedna, ta nejznámější, se proměnila v luxusní hotel. Právě ta poslední je zároveň tím nejcitlivějším místem celé kapitoly.

Pokud vás zajímá spíš to živé a udržované, čtěte o kotorských hradbách a pevnosti San Giovanni nebo o pevnostech v Herceg Novi. Tenhle text je o těch, které zůstaly stát bez střechy.

Mamula, ostrovní pevnost u vjezdu do Boky

Mamula je kruhový ostrůvek o průměru zhruba 200 m, který leží mezi poloostrovem Luštica a Prevlakou, tedy přesně v ústí Boky Kotorské. Od Herceg Novi je to po moři asi 6,3 km. Pevnost zabírá zhruba 90 % plochy ostrova, takže z lodi to vypadá, jako by na hladině plavala samotná stavba bez země pod sebou.

Postavit ji nechal v roce 1853 rakouský generál Lazar Mamula, po kterém ostrov dostal jméno. Spolu s pevností Arza na Luštici a s opevněním na Prevlace tvořila zámek na vjezdu do zálivu. Kdo chtěl do Boky, musel projet mezi jejich děly.

Tábor z let 1942 a 1943, o kterém se v prospektech nepíše

Od 30. května 1942 proměnila italská fašistická armáda pevnost v koncentrační tábor. Mezi jarem 1942 a podzimem 1943 tudy prošlo přes 2 300 vězňů, převážně černohorských civilistů, sympatizantů partyzánů a rodin podezřelých z odporu. 130 lidí tam bylo zabito nebo zemřelo hlady.

Tohle není okrajová poznámka. V roce 2016 černohorská vláda schválila pronájem ostrova na 49 let švýcarské developerské skupině Orascom Development Holding a přeměnu na luxusní resort. Bývalí vězni a jejich rodiny proti tomu protestovali, projekt přesto prošel a v roce 2023 byl hotel dokončen. Od sezóny 2026 ho pod svou značkou provozuje asijská skupina Banyan Tree, ostrov nabízí 32 pokojů a apartmá a dostanete se na něj lodí nebo vrtulníkem.

Uvádíme to na rovinu, protože z paluby výletní lodi to vypadá jen jako fotogenická stavba na modré vodě. Historie ostrova je součástí černohorských dějin 20. století a stojí za to o ní vědět dřív, než si člověk udělá selfie.

Dá se na Mamulu dostat?

Krátká odpověď zní ne, pokud tam nespíte. Vylodit se na ostrově jako výletník nejde, přistávat u mola smějí jen hosté hotelu a jejich transfery. Do roku 2015 se dovnitř chodilo volně, dnes je to zavřené.

Co jde, je obeplout ostrov lodí. Hotel vlastní ostrov a molo, ne moře kolem, takže lodní výlety kolem Mamuly běžně projíždějí a průvodce k ní řekne pár vět. Z Herceg Novi je plavba 20 až 30 minut podle stavu moře a Mamula se skoro vždy kombinuje s Modrou jeskyní a plážemi Žanjice a Mirišta na poloostrově Luštica.

Praktická rada. Pokud chcete Mamulu vidět zblízka a levně, vezměte taxi loďku ze Žanjic k Modré jeskyni a domluvte se, že popluje kolem ostrova. Vyjde to výrazně levněji než skupinový výlet z Kotoru. Ceny a varianty rozebíráme v přehledu výletů lodí po Boce Kotorské.

Kosmač, nejfotogeničtější ruina v zemi

Pevnost Kosmač stojí u vesnice Brajići na staré silnici z Budvy do Cetinje, zhruba 800 m n. m. Stavět se začalo krátce po vytyčení hranice v roce 1841 a hotová byla kolem roku 1850. Byla to nejjižnější rakouská pevnost v regionu a hlídala průsmyk mezi pobřežím a černohorským vnitrozemím. Posádku tvořilo 6 důstojníků a 248 vojáků.

Historie jí nedala pokoj. V roce 1869 ji napadli povstalci z Krivošijí a velitel při tom přišel o život, v roce 1909 prošla přestavbou a modernizací výzbroje a mezi lety 1941 a 1943 v ní sídlila italská posádka. Dnes je bez střechy, nejvyšší ze tří pater se zřítilo celé a spadlo i vnitřní schodiště. Uvnitř leží hromady kamene.

Pevnost patří černohorskému ústavu pro ochranu kulturních památek a je vedená jako památka mimořádného významu, jenže odhad nákladů na záchranu už v roce 2005 dosahoval zhruba 1,7 milionu € a nic se od té doby nestalo. Přijet se dá autem po silnici Budva až Cetinje, zaparkuje se u odbočky a jde se pár minut pěšky. Vstup se neplatí a nikdo tam není. Kosmač má na našem webu vlastní stránku s trasou a souřadnicemi.

Gorazda a Vrmac, dvě pevnosti nad Kotorem

Gorazda leží zhruba 10 km od Kotoru ve výšce 452 m n. m. a je z celé řady technicky nejzajímavější. Postavena byla v letech 1884 až 1886 na místě starší stavby ze šedesátých let a na jejím vrcholu sedí otáčivá pancéřová věž systému Gruson o hmotnosti 100 tun, kterou dva muži otáčeli ručně klikou. Je to poslední dochovaný exemplář svého druhu, jinde na světě takový už nestojí. Za první světové války tu sloužilo 8 důstojníků a 195 mužů se šesti 12centimetrovými minomety a dvěma kasematními děly.

Pevnost je volně přístupná a stát ji nijak nechrání. Sběrači kovu odtud rozebrali velkou část vnitřního vybavení a proces pokračuje. Kdo se zajímá o vojenskou techniku, ať tam zajede dřív, než zmizí i věž.

Vrmac stojí na jižním konci stejnojmenného hřebene u Tivatu, 480 m n. m. Původní stavba je z roku 1860, dnešní podoba pochází z let 1894 až 1897. Měla osm 12centimetrových minometů, čtyři 10centimetrová děla a pozorovací věže z plzeňské Škodovky. Za první světové války ji z černohorského území ostřelovala děla ráže až 24 cm, posádka 5 důstojníků a 177 mužů to přečkala a po dobytí Lovćenu na jaře 1916 byla pevnost opravena.

Vrmac je dnes nejzachovalejší stavbou na hřebeni a dá se do něj vejít. V roce 2006 ho stát prodal švédské firmě KMG CORP za 2,83 milionu € s plánem na turistický komplex, firma ale v roce 2011 zkrachovala a nezačala stavět. Nahoru vede štěrková cesta a pěší stezka z Donje Lastvy nad Tivatem, výhled na obě části zálivu stojí za výstup i bez pevnosti.

Další pevnosti, které stojí za odbočku

• Arza na špičce poloostrova Luštica, z roku 1850. Spolu s Mamulou hlídala vjezd do zálivu. V roce 2009 byla prodaná konsorciu ruských, černohorských a srbských investorů za 4,5 milionu €, projekt za sto milionů se nikdy nerozjel a v únoru 2021 se pozemek o rozloze 110 000 m² znovu nabízel k prodeji.
• Haj-Nehaj nad Sutomore, na rozdíl od ostatních středověká, ne rakouská. Leží na skalnatém kopci nad Sutomore, výstup zabere kolem hodiny a vstup se neplatí.
• Stari Bar, celé opevněné město pod horou Rumija, které po výbuchu prachárny v roce 1878 zůstalo prázdné. Je to jediné místo v tomhle výčtu s pokladnou a udržovanými cestami, popisujeme ho ve vlastním textu o Starém Baru.
• Lesendro, zbytky pevnosti na Skadarském jezeře, kolem kterých vede silnice i železnice z Podgorice k moři. Vidíte je z okna vlaku, dovnitř se ale nedostanete.

Jak se do opuštěných pevností chodí

Tohle není muzeum a nikdo za vás neručí. Kosmač, Gorazda i Vrmac jsou neudržované stavby bez zábradlí, se zřícenými stropy a otevřenými šachtami. Pár pravidel, která se vyplatí dodržet:

• Pevné boty a čelovka. Uvnitř je tma i za slunného dne a podlaha je posetá sutí a rezavým železem.
• Nechoďte sami a neleze se na zdi. Zdivo je po sto letech bez údržby nespolehlivé, hlavně na okrajích stropů.
• Vyhněte se dešti a mlze. Přístupové cesty jsou hliněné a kluzké a v mlze nad Kotorem není vidět na deset metrů.
• V létě jděte brzy ráno. Kolem pevností není stín ani voda a odpolední vedro na holém krasu je vyčerpávající.
• Nic si neberte. Rozebírání pevností kovem je přesně to, co je ničí.

Autem se ke všem třem dostanete, ale poslední kilometry bývají štěrkové a s nízkým vozem si dejte pozor. Půjčovny to obvykle nemají rády, jak zmiňujeme v textu o půjčení auta a řízení v Černé Hoře. A pokud si chcete udělat okruh po pevnostech a starých městech na několik dní, dá se to spojit s výlety popsanými v přehledu památek UNESCO v Černé Hoře.