Pevnost Kosmač (Tvrđava Kosmač)

Nejjižnější pevnost Rakouska-Uherska

Kosmač je rakouská pevnost na kopci nad vesnicí Brajići, kousek nad starou silnicí z Budvy do Cetinje. Stojí v 843 m n. m., což je z pobřeží dost vysoko na to, aby z jejích střílen bylo vidět na obě strany hřebene.

Rakušané tady začali stavět už v roce 1838, ale skutečně se do opevňování pustili až po vytyčení hranice v roce 1841, kdy Kosmač připadl Rakousku. Hlavní část vznikla mezi lety 1841 a 1850, další úpravy pokračovaly a dnešní podobu měla pevnost až kolem roku 1909. Byla to nejjižnější pevnost celé habsburské monarchie a až do roku 1878 stála v místě, kde se stýkaly hranice hned tří států, Rakouska-Uherska, Černé Hory a Osmanské říše. To je na tak malou stavbu překvapivě velká role.

Pevnost byla napadena při povstání v roce 1869 a rakouská posádka v ní zůstala až do rozpadu monarchie v roce 1918. Při ústupu na konci první světové války ji rakouští vojáci sami vyhodili do povětří, za druhé světové války ji jako pozici využívali Italové. Od té doby chátrá. Kdo se zajímá o to, jak se v tomhle kraji celé devatenácté století přetahovaly velmoci s černohorskými vladyky, tomu Kosmač dá ten příběh doslova pod nohy. Širší souvislosti popisujeme v přehledu historie Černé Hory.

Co se z pevnosti dochovalo

Postavená je z opracovaného vápence, který je dodnes v překvapivě dobrém stavu. Půdorys tvoří dvě křídla, která se sbíhají do půlkruhové střední části, takže stavba obepíná kopec a pokrývá střílnami osm směrů. Střídají se v ní pravoúhlá okna a obloukové dělové střílny. Celková plocha včetně dvou pater, sklepa a prostorného nádvoří je 1 064 m².

Časem tady přibyly baráky, postavení pro baterii a nakonec třípatrová obranná kasárna. Ta ubytovala 6 důstojníků a 248 vojáků různých odborností, což je na místo, kam se dnes chodí pěšinou přes vesnici, docela armáda.

Od 22. srpna 1964 je Kosmač nemovitá kulturní památka pod ochranou správy pro ochranu kulturního dědictví. Na stavu objektu to zatím poznat není. Zřítila se střecha, vnitřní zdi, stropy i centrální schodiště, a část kamene si postupně odnesli místní na vlastní stavby.

Jak se ke Kosmači dostanete

Autem je to z Budvy zhruba 20 minut, z Svatého Štěpána asi půl hodiny a z Cetinje kolem 45 minut. Jede se po staré cetinjské silnici, tedy po serpentinách, ne po novém tunelu. Není to sice trasa, na které by se dalo spěchat, ale je široká a asfaltová, takže s běžným autem z půjčovny problém nebude. Co obnáší řízení v černohorském vnitrozemí obecně, rozebíráme v textu o půjčení auta a řízení.

U silnice stojí turistická cedule ke Kosmači. Tam zastavte a nechte auto, dál pokračujte pěšky. Nejdřív je to zhruba 400 metrů po úzkém asfaltu mezi domy vesnice Brajići, potom se cesta láme do štěrku a nakonec do kamenité pěšiny, která posledním úsekem stoupá k pevnosti. Celá chůze zabere necelou hodinu a převýšení je mírné, takže to zvládne i běžně chodící rodina. Boty ale mějte pevné, poslední stovky metrů jsou po kamení.

Kosmač leží také na trase Přímořské horské transverzály, takže na něj narazíte, pokud jdete po značkách nad pobřežím. Pěšky se dá dojít i zdola, od Kamenova u Pržna, ale počítejte se třemi hodinami do kopce. Víc o značených trasách v zemi máme v článku o pěší turistice a trecích.

Kdy přijet

Kosmač je přístupný celoročně a vstupné se neplatí, protože ho nemá kdo vybírat. Nejlepší jsou jaro a podzim. V červenci a srpnu je na jižním svahu ve 843 metrech vedro a stín cestou skoro žádný, takže pokud jedete v létě, vyrazte brzy ráno nebo až k podvečeru. Odměnou je navíc měkčí světlo na fotky.

Na rozdíl od pobřežních atrakcí tu nebývá nabito. Je to jedno z mála míst na Budvanské riviéře, kde i v hlavní sezóně můžete být chvíli sami. Ranní mlha se ale v serpentinách drží dlouho a při zatažené obloze z výhledu nic nemáte, takže se před cestou podívejte, jestli je nad pobřežím jasno.

Je to ruina, chovejte se podle toho

Tohle není zrekonstruovaná památka s pokladnou a zábradlím. Uvnitř spadly stropy i schodiště, ze zdí trčí kamení a hrozí další zřícení. Dovnitř se sice běžně chodí a nikdo vám v tom nebrání, ale jdete tam na vlastní nebezpečí.

Prakticky to znamená pár věcí. Nelezte po zdech a do otvorů po střílnách, kámen je uvolněný. Nechoďte do sklepních prostor bez světla. S malými dětmi se držte na nádvoří a k okrajům je nepouštějte, protože pod okenními otvory je rovnou sráz. A po dešti to všude klouže, vápenec je pak jako mýdlo.

Výhled, kvůli kterému se sem chodí

Za jasného počasí je z Kosmače vidět celý pás pobřeží pod sebou, tedy Budvu i Bečići s jejich plážemi, a na druhou stranu se otevírá vnitrozemí směrem k Lovćenu. Právě tenhle dvojí výhled byl důvod, proč Rakušané pevnost postavili zrovna sem. Hned nad ní se navíc zvedá vrch Goli vrh (1 087 m), na který se dá pokračovat, pokud vám samotná pevnost přijde na výlet krátká.

Na fotky je nejlepší pozdní odpoledne, kdy je moře prosvícené a zdi pevnosti dostanou teplou barvu. Ráno je slunce proti vám.

S čím Kosmač spojit

Sám o sobě je Kosmač na dvě až tři hodiny včetně cesty, takže se hodí spíš jako zastávka než jako cíl celého dne. Nejlogičtější je vzít ho po cestě z pobřeží do vnitrozemí, tedy když stejně jedete na Cetinje nebo do národního parku Lovćen k Njegošovu mauzoleu. Zastávka vás zdrží zhruba hodinu a půl a rozbije jinak dost jednotvárnou jízdu serpentinami.

Kdo sbírá opevnění, může Kosmač spojit s kotorskými hradbami nebo s pevnostmi v Herceg Novi. Dohromady je z toho slušný přehled toho, jak se tenhle kus pobřeží po staletí bránil, od benátských hradeb po rakouské dělostřelecké pozice.