Na nejvyšší vrchol Bjelasice se jde od pasteveckých chatek, ne od jezera (Bjelasica (Бјеласица))
Bjelasica je zelená a zaoblená hora nad Kolašinem, úplný opak vápencového krasu Durmitoru. Většina lidí z ní zná jen Biogradské jezero dole v pralese, hřeben nad ním zůstává prázdný. Výchozím bodem na něj není parkoviště u jezera, ale katun Vranjak v 1 670 m, pastevecká osada dřevěných chatek, kam vede z Kolašinu patnáct kilometrů a posledních pár z nich po makadamu. Odtud se jde okruh přes Troglavu, Zekovu Glavu a Crnou Glavu ve 2 139 m a dolů k Pešića jezeru.
Ilustrační foto
Zelená hora mezi čtyřmi okresy
Bjelasica se zvedá východně od Kolašinu a zasahuje do okresů Kolašin, Mojkovac, Bijelo Polje a Berane. Je to masiv zhruba kruhového půdorysu se zaoblenými hřbety, travnatými svahy až téměř k vrcholům a šesti ledovcovými jezery. Tím se nápadně liší od ostatních černohorských hor, které jsou převážně holý vápenec.
Nejvyšší bod je Crna Glava, 2 139 m n. m., hned vedle stojí Zekova Glava 2 117 m a Troglava 2 072 m. Pod nimi leží v jednom z největších karů Pešića jezero. Dole na západní straně se do masivu zakusuje údolí s Biogradským jezerem a pralesem, které je od roku 1952 národním parkem. Právě ten prales zná skoro každý, kdo v Černé Hoře byl, zatímco hřeben nad ním bývá prázdný i v srpnu.
Vranjak je katun, kde se dá i přespat
Katun je letní pastevecké sídlo, ne vesnice ani horská chata. Lidé do něj přicházejí s dobytkem na pár měsíců a na zimu ho opouštějí. Většina katunů proto návštěvníkovi nenabízí nic než vodu a případně sýr.
Vranjak je výjimka. Patří k hrstce bjelasických katunů se službami, kde se dá přespat v malé dřevěné chatce, dostat domácí jídlo, půjčit si koně a domluvit průvodce. Podobně fungují ještě Goleš s kapacitou kolem třiceti lůžek, Šiška, Gojnovac, Kurikućki a Pešića rupa. Všechny jedou jen v sezóně, Suvodo například od poloviny května do poloviny října.
Platí se hotově a drobnými. Sýr, kajmak a jogurt se v katunech kupují přímo od hospodáře a terminál na karty tam nenajdete. Co z místních produktů stojí za ochutnání, shrnuje text o černohorské kuchyni.
Patnáct kilometrů z Kolašinu, z toho konec po makadamu
Z Kolašinu je to na Vranjak 15,7 km a zhruba 31 minut. Jede se po silnici k lyžařskému středisku, u staveniště se drží vpravo a pokračuje se kolem nové lanovky dál nahoru. Asfalt končí a zbytek je makadam. Parkuje se asi sto metrů pod katunem a posledních pár desítek metrů se jde do travnatého svahu pěšky.
S terénním vozem se dá vyjet až ke katunu. S běžným osobním autem za sucha taky, ale pomalu. Po dešti ne. A hlavně, smlouvy českých i místních půjčoven jízdu po nezpevněných cestách zpravidla zakazují, takže případnou škodu nesete sami. Co všechno v nich bývá, rozebírá text o půjčení auta a řízení v Černé Hoře.
Starý makadam pokračuje z Vranjaku dál kolem místa zvaného Svatovsko groblje až k Biogradskému jezeru. Je to oblíbený offroadový přejezd, ale běžným autem se po něm nejezdí. Kdo chce jen k jezeru, jede z Kolašinu dolní cestou, což je 21,6 km, ale skoro hodina, protože poslední úsek vede po parkové silnici a navigace ho podstřeluje. Další časy jízdy po zemi drží přehled časů a vzdáleností.
Bez auta se dá dostat aspoň do Kolašinu, a to vlakem. Jízdenka z Podgorice stála 3,40 € a z Baru 5,60 €, trať je navíc jedna z nejhezčích na Balkáně. Nahoru na horu už ale veřejná doprava nejede, poslední úsek se řeší taxíkem nebo transferem. Víc v textu o cestování vlakem po Černé Hoře.
Okruh přes tři dvoutisícovky a dolů k jezeru
Klasická trasa vede z Vranjaku na Troglavu, odtud hřebenem na Zekovu Glavu a Crnu Glavu a sestupuje k Pešića jezeru. Celek měří zhruba 15,6 km, stoupání vyjde na 732 m a uváděný čas je mezi pěti a pěti a půl hodinami čisté chůze.
| 🥾 Délka okruhu | 15,6 km, návrat do stejného místa |
| 📈 Stoupání | 732 m, výchozí bod 1 671 m |
| ⏱️ Čistý čas | 5 až 5,5 hodiny, s přestávkami počítejte sedm |
| 🏔️ Vrcholy po cestě | Troglava 2 072 m, Zekova Glava 2 117 m, Crna Glava 2 139 m |
| 💧 Sestup | k Pešića jezeru v 1 820 m podle rozcestníku |
| ⚖️ Obtížnost | středně náročná pěší túra, lezecké vybavení není potřeba |
Jde se skoro celou dobu po trávě a drobném kamení, nikde není exponované místo ani zajištěný úsek. Náročná je spíš délka a to, že hřeben nemá stín. Výhled sahá na Komovi, při dobré viditelnosti i na Prokletije a přes údolí Tary na Durmitor. Další hřebenovky v zemi srovnává text o pěší turistice a trecích.
Ledovcová jezera leží výš, než člověk čeká
Bjelasická jezera jsou malá, mělká a schovaná v karech, takže je z hřebene uvidíte, až když stojíte nad nimi.
| 💧 Pešića jezero | 1 820 m, 290 krát 165 m, hloubka 8,4 m, plocha 3,74 ha |
| 💧 Ursulovačko jezero | 1 895 m, 162 krát 106 m, průměrně 3 m hluboké, nejvýše položené |
| 💧 Veliki Šiško | 1 660 m, 400 krát 140 m, do 3 m hloubky |
| 💧 Malo Šiško | 1 660 m, 105 krát 65 m, 1,7 m, asi kilometr jižně od velkého |
| 💧 Biogradsko jezero | 1 094 m, největší z šestice, okruh po břehu 3,5 km po rovině |
K Pešića jezeru se dá dojít třemi způsoby. Od Vranjaku směrem na Crnu Glavu a podle rozcestníku dolů, což je součást popsaného okruhu. Lanovkou ze střediska Kolašin 1600 nahoru a odtud pěšky. Nebo zdola přes Ganovaču a Bjelasičku kosu, což je nejdelší varianta.
Čím se hřeben liší od pralesa pod ním
Dole v údolí roste jeden z posledních evropských pralesů srovnatelného rozsahu, zhruba 1 600 ha s buky, jedlemi a smrky staršími čtyř set let a výškami ke třiceti až šedesáti metrům. Chráněný je od roku 1878, kdy si ho kníže Nikola nechal jako vlastní rezervaci, národním parkem od roku 1952.
Je to úplně jiný zážitek než hřeben. U jezera se chodí po rovině ve stínu, nahoře na slunci do kopce. Hodí se to spojit, ne volit. Celý popis parku i s praktickými věcmi kolem jezera má samostatná stránka Biogradska Gora, přehled všech pěti parků pak článek o národních parcích Černé Hory.
Kdy se nahoru dá a kdy už je pozdě
Rozumné okno je od konce června do poloviny září. Dřív leží na severních svazích sníh a katuny jsou prázdné, protože se otevírají teprve ve chvíli, kdy se nahoru vyžene dobytek. V říjnu už na hřebeni běžně mrzne a služby končí.
Ani v létě to není jistota. Odpolední bouřky se na Bjelasici staví rychle a na hřebeni bez stínu a bez úkrytu je to nepříjemné. Vyrážejte brzy ráno, nejpozději v sedm, aby vás vrchol zastihl dopoledne. Obecné srovnání měsíců drží text o tom, kdy do Černé Hory jet.
V zimě je z téže hory sjezdovka
Severozápadní svah Bjelasice nese středisko Kolašin 1600 s dolní stanicí v 1 600 m a horní ve 2 035 m. Od února 2022 ho lanovka K7 spojuje s nižším Kolašinem 1450. Šestnáctistovka sama má kolem 21 km sjezdovek, obě střediska dohromady zhruba 45 km.
V sezóně 2025/26 stál jednodenní skipas 25 € pro dospělého a 16,50 € pro dítě do patnácti let, třídenní 56,50 € a sedmidenní 105 €, sezónní 400 €. Lidé nad 65 let mají poloviční cenu. Ceník na zimu 2026/27 nebyl na začátku října 2026 ještě zveřejněný, aktualizujeme ho, jakmile vyjde.
Z města do střediska je to 12 km a lanovka odtamtud zatím nevede, takže se jezdí autem nebo transferem. Zimní pneumatiky jsou v Černé Hoře povinné od 15. listopadu do 31. března a pokuty začínají na 300 €. Srovnání s ostatními středisky v zemi má článek o lyžování v Černé Hoře.
Voda, počasí a co si vzít na hřeben
- Vodu na celý den. Na hřebeni není pramen ani bouda, nejbližší voda je v katunu na startu.
- Vrstvy. Ve 2 100 m je i v srpnu znatelně chladněji než v Kolašinu a vítr tam fouká skoro pořád.
- Hotovost v drobných. V katunu nezaplatíte kartou, ani za nocleh, ani za sýr.
- Pevné boty. Tráva na svahu klouže, zvlášť po ránu, kdy je orosená.
- Staženou mapu. Signál na hřebeni není spolehlivý a rozcestníky jsou řídké.
Pro koho je hřeben a pro koho spíš jezero
Hřeben Bjelasice sedí tomu, kdo ujde patnáct kilometrů s převýšením přes sedm set metrů a chce mít horu skoro pro sebe. Je to dobrá volba pro druhou návštěvu Černé Hory, kdy už máte za sebou Durmitor a Boku.
Komu se to nevyplatí, je rodina s malými dětmi, kdokoli bez auta a kdo má v zemi jen týden. Pro ty je Biogradské jezero s okruhem po rovině podstatně rozumnější cíl. Náročnější chodci, kteří hledají skalnatější terén, by měli dát přednost sousedním Komovům, kam se jezdí přes sedlo Trešnjevik, nebo rozlehlé pastevecké Sinjajevině na druhé straně údolí.
Odkud informace pocházejí
Parametry okruhu z databáze tras outdooractive.com, údaje o jezerech z oficiálního turistického webu Turistické organizace Kolašin, přehled katunů se službami z projektu Katun Roads, vše ověřeno 4. října 2026. Souřadnice z OpenStreetMap, vzdálenosti a časy jízdy z OSRM nad daty OpenStreetMap. Vstupné do parků, ceny skipasu a parametry střediska z vlastní ověřené znalostní báze webu, snapshoty z července a srpna 2026. Jedna poznámka k nadmořské výšce katunu. Výchozí bod značené trasy leží v 1 671 m, část turistických webů ale u Vranjaku uvádí kolem 1 800 m; držíme se údaje z trasy. Ceny se před novou sezónou mění, u skipasu je ověřujeme každý podzim.