Biogradska Gora (Biogradsko jezero)

Co je národní park Biogradska Gora

Biogradska Gora je jeden z pěti národních parků Černé Hory. Leží ve střední části země, v pohoří Bjelasica, jen kousek od města Kolašin. Chrání dvě věci, kvůli kterým sem lidé jezdí. Jednu z posledních zachovalých pralesních rezervací v Evropě a ledovcové Biogradské jezero (Biogradsko jezero), kolem kterého vede pohodlný okruh vhodný i pro rodiny s dětmi.

Park vyhlásila Černá Hora v roce 1952 a řadí se k nejstarším v Evropě. Lesní část kolem jezera je přitom chráněná už od roku 1878, kdy ji místní darovali knížeti Nikolovi, aby se v ní nekácelo. Rozloha parku je zhruba 5 650 ha a sahá od údolí řeky Tary až po hřebeny Bjelasice. Je to klidné, zelené a chladnější místo než pobřeží, ideální jako celodenní výlet nebo zastávka cestou na sever. Víc souvislostí najdete v našem průvodci Černou Horou a v přehledu, jak fungují národní parky Černé Hory.

Prales a Biogradské jezero

Srdcem parku je prales, tedy prastarý les, který nikdy nebyl soustavně vytěžen a roste tu po svém. Najdete v něm buky, jedle a smrky staré stovky let, některé stromy měří přes 40 m a v obvodu mají i několik metrů. Právě tenhle druh lesa je v Evropě velká vzácnost, proto je jádro rezervace přísně chráněné a chodí se jen po značených cestách.

Biogradské jezero leží v nadmořské výšce zhruba 1 094 m n. m. na západním svahu Bjelasice. Vzniklo činností ledovce, je asi 870 m dlouhé, do 260 m široké a nejhlubší místo má kolem 12 m. Voda je tmavě zelená a v bezvětří se v ní zrcadlí okolní les. Kolem dokola stojí staré stromy až k hladině, takže jezero působí uzavřeně a tiše. U vstupu do této části parku je informační centrum, malé občerstvení a parkoviště, odkud se vydáte k vodě.

Okruh kolem jezera pro rodiny

Nejoblíbenější je okružní stezka kolem jezera. Měří zhruba 3,5 km, je převážně rovinatá a v pohodě ji zvládnete za necelou hodinu, se zastávkami na focení klidně za hodinu a půl. Část vede po dřevěných chodníčcích a lávkách, část po zpevněné pěšině s kořeny a kameny. Pro rodiny je to příjemná procházka, s kočárkem projdete velkou část trasy, i když na pár úsecích je potřeba počítat s nerovným povrchem.

U jezera si můžete půjčit loďku nebo šlapadlo a projet se po hladině, to se platí zvlášť od vstupného. V sezóně tu občas jezdí i malý turistický vláček od parkoviště. Nespěchejte, posaďte se na břeh, park je hlavně o klidu a čistém vzduchu. Kdo chce víc pohybu, napojí na okruh některou z delších túr do svahů nad jezerem.

Značené túry a vyšší vrcholy

Od jezera vybíhá několik značených tras hlouběji do Bjelasice. Nabízejí výhledy na hřebeny a na další ledovcová jezírka, kterých je v pohoří víc (například Pešića jezero nebo Šiško jezero). Počítejte s tím, že jde o horské túry na několik hodin, s převýšením a proměnlivým počasím, takže se hodí pevná obuv, voda a vrstvené oblečení.

Nejvyšším vrcholem Bjelasice je Crna glava s výškou kolem 2 139 m n. m. Výstup je celodenní a je určený spíš zdatnějším turistům. Pokud máte na park jen půl dne, zůstaňte u jezera a okruhu, dostanete to podstatné bez velké námahy. Delší túry si nechte na den, kdy je jasno a máte čas i rezervu.

Vstupné a otevírací doba

Vstup do parku je zpoplatněný. V sezóně 2025 stálo denní vstupné do národního parku Biogradska Gora 4 € za osobu. Děti do 15 let a osoby se zdravotním postižením platit nemusely. Roční vstupenka platná do všech pěti národních parků Černé Hory vyšla na 13,50 €. Cena zůstala stejná jako v předchozí sezóně. Hodnota se aktualizuje před začátkem nové sezóny, aktuální ceník a otevírací dobu si proto vždy ověřte na oficiálním webu správy parků nparkovi.me.

Vstupné se platí na kontrolním místě u vjezdu do parku, koupit se dá i online předem. Půjčení loďky, případný průvodce a turistický vláček se platí zvlášť. Mimo hlavní sezónu bývá provoz omezený a kontrolní místo nemusí být obsazené, park ale zůstává přístupný. Vezměte si raději hotovost v eurech, platba kartou nemusí být všude samozřejmostí.

Jak se do parku dostat

Park je dobře dostupný, leží u hlavního tahu i dálnice mezi Podgoricou a severem země. Odbočka je ze silnice mezi Kolašinem a Mojkovcem (E65 a E80), zhruba 12 km severně od Kolašinu. Od hlavní silnice pak vede úzká asfaltka posledních pár kilometrů nahoru k jezeru, jeďte tu opatrně a s ohledem na protijedoucí auta.

Z Podgorice je to k parku zhruba 90 km, počítejte kolem hodiny a půl jízdy, po nové dálnici přes moračský kaňon i méně. Bez auta se nejlíp svezete vlakem nebo autobusem do Kolašinu (Kolašin má stanici na trati z Baru do Bělehradu) nebo do Mojkovce a odtud dojedete k parku taxíkem, protože přímé spoje až k jezeru nejezdí. Kdo plánuje zůstat v horách přes noc, najde tipy na ubytování na webu, základnou bývá právě Kolašin.

Kdy vyrazit a co čekat v zimě

Nejlepší období na návštěvu je od května do října. Na jaře a začátkem léta je les nejzelenější a potoky plné vody, v říjnu se koruny stromů barví do žluta a červena, což je na fotky vděčné. V létě je v horách příjemněji než na pobřeží, přes den bývá kolem 20 stupňů, ráno a večer je ale svěže, takže mikina se hodí i v srpnu.

V zimě park zklidní a zapadne sněhem, okruh kolem jezera se dá projít jen s dobrou obuví a opatrností. Kolašin je zároveň lyžařské středisko, hned nad městem jsou sjezdovky (areály Kolašin 1450 a Kolašin 1600), takže se výlet do přírody dá spojit s lyžováním. Ať jedete v kterékoli sezóně, vezměte si vrstvené oblečení, vodu a něco k jídlu, počasí v horách se mění rychle.

Tipy a s čím výlet spojit

Přijeďte spíš dopoledne nebo k podvečeru, přes poledne sem míří zájezdové skupiny a u jezera pak bývá živěji. Zůstaňte na značených cestách, v pralesní rezervaci se nerozdělává oheň ani netáboří, je to chráněné území a stromy tu rostou déle než celá naše historie u moře. Hotovost na vstupné a loďku mějte po ruce.

Biogradska Gora se skvěle spojí s Kolašinem a s okruhem na sever. Pokud máte na hory víc dní, navažte výletem na Durmitor a kaňon Tary, které leží kousek dál a nabízejí divočejší scenérii. Další nápady, kam v zemi vyrazit, najdete mezi dalšími výlety po Černé Hoře. Biogradské jezero je z nich jedno z nejsnadnějších, klidné a vhodné i pro první seznámení s černohorskými horami.