Komovi a Kučki Kom (Komovi (Kučki kom))

Komovi jsou hory, které v černohorských katalozích chybí, přestože je uvidíte z poloviny země. Leží na východě, mezi Kolašinem a Andrijevicí, a tvoří je dva výrazné skalní rohy nad plání ve zhruba 1 800 metrech. Kdo má za sebou Durmitor, najde tady stejně dobré hory a desetinu lidí. Kdo hledá pohodlný výlet, ať sem nejezdí, protože nahoru nevede lanovka a dolů se jde po svých.

Tři vrcholy, které se pletou i v průvodcích

Masiv má tři hlavní vrcholy a jejich jména se běžně zaměňují. Kučki Kom měří 2 487 metrů a je nejvyšší, Ljevorijecki Kom 2 469 metrů a Vasojevićki Kom 2 460 metrů. Jména nesou podle kmenů a krajů, ze kterých se na ně tradičně chodilo, tedy Kuči od Podgorice, Vasojevići od Andrijevice.

Turisticky se chodí hlavně na Kučki Kom. Vasojevićki Kom je vyloženě lezecký cíl a Ljevorijecki bývá vynechaný, protože z pláně nevypadá tak výrazně. Když někde čtete, že Komovi mají jeden vrchol, je to zjednodušení, ze Štavny vidíte dva rohy vedle sebe a ten třetí je schovaný za nimi.

Za nejvyšší horu Černé Hory nepovažujte ani jeden z nich. Ten titul patří Prokletijím a hoře Zla Kolata s 2 534 metry, i když se tradičně uvádí Bobotov Kuk v Durmitoru.

Na Štavnu se jede přes Trešnjevik a rampa stojí euro

Základnou pro výstupy je pláň Štavna ve zhruba 1 800 metrech, na kterou se jede přes sedlo Trešnjevik v 1 563 až 1 568 metrech. Sedlo leží na hranici opštin Kolašin a Andrijevica a je to jediný rozumný přístup autem.

Vzdálenosti jsou spočítané, ne odhadnuté. Z Podgorice na Trešnjevik je to 65,5 kilometru a zhruba 77 minut po dálnici A1 a přes Kolašin, z Kolašinu 26,9 kilometru a asi 46 minut, z Andrijevice 14,9 kilometru a zhruba 34 minut. Ze sedla na Štavnu zbývá 4,5 kilometru a sedm minut. V červenci a srpnu si k časům připočtěte třetinu.

Na Trešnjeviku stojí rampa a vjezd do regionálního parku přírody Komovi stojí 1 € na osobu. Je to symbolická částka, ale mějte drobné, platba kartou tady nefunguje. Za rampou vede na Štavnu makadamová cesta, kterou zvládne i běžné osobní auto, jen pomalu. Zhruba dvě stě metrů před Eko katunem Štavna odbočíte doprava a po dalších dvou odbočkách dojedete k parkovišti u rozcestníku na Kučki Kom.

Výstup na Kučki Kom trvá tři a půl hodiny nahoru

Od parkoviště nad Štavnou měří trasa zhruba 5,3 kilometru jedním směrem a stoupá kolem 800 výškových metrů. Nahoru počítejte tři a půl hodiny, na celý výlet tam i zpět šest až osm hodin podle toho, kolik toho nafotíte a kolik lidí jde s vámi.

Trasa začíná travnatým terénem, pak přechází do řídkého borového porostu a přes větší suťové pole. Následuje hustší kleč, ve které leží padlý kmen a podlézá se pod ním, což je detail, na kterém poznáte, že jste na správné cestě. Nad hranicí kleče se terén láme na sedle Prijevoj Carine a odsud už jde o strmý kamenitý výstup.

Značení je slušné, ale ne husté. Na pláni si zapamatujte, kterou z makadamových odboček jste jeli, protože při návratu za mlhy vypadají všechny stejně. Mobilní signál je na hřebeni nespolehlivý a na pláni místy žádný.

Hřeben pod vrcholem je exponovaný a kámen se hýbe

Tohle není túra pro každého a je fér to říct rovnou. Lezecké vybavení skutečně nepotřebujete a nikde se nejde po feratě, ale na závěrečném hřebeni je několik hodně exponovaných míst a kamení pod nohama je nezpevněné. Kdo se bojí výšek nebo nemá jistý krok, bude se v horní části trápit.

Na vrcholu samotném stojí jen tyč, žádný kříž ani kniha. Výhled je za to jeden z nejlepších v zemi, při dobré viditelnosti dohlédnete na Prokletije, na Bjelasicu i k Durmitoru.

Helma není povinná, ale ve skupině dává smysl, protože svrchní část je sypká a kámen shozený zezhora nabere rychlost. S dětmi do dvanácti let sem nechoďte, i když v horách běžně chodí. Sestup je náročnější než výstup, na sypkém kameni se sedá častěji, než by kdo čekal.

Katun není hotel a sezóna trvá deset týdnů

Eko katun Štavna je asi deset dřevěných chatek na pláni a nejlepší základna pro výstupy v masivu. Je to katun, tedy letní pastevecké sídlo, ne horský hotel. Vybavení je prosté, teplá voda nemusí být samozřejmostí a v noci jde teplota k nule i v srpnu.

Rozumné okno je od konce června do poloviny září, v praxi tedy zhruba deset týdnů. Katuny se otevírají, až když se nahoru vyžene dobytek, a zavírají se s prvními mrazy. Mimo tuhle sezónu nahoře nic nefunguje a na cestě může ležet sníh.

Rezervujte předem, kapacita je malá a v srpnových víkendech bývá plno. Kdo nechce spát nahoře, může bydlet v Andrijevici nebo v Kolašinu a ráno vyjet, jen si připočtěte hodinu cesty tam a hodinu zpátky.

Bez auta se sem prakticky nedostanete

Tohle je hlavní omezení celé oblasti. Na Štavnu nevede žádná linková doprava a autobus vás doveze nanejvýš do Andrijevice nebo do Kolašinu. Odtud zbývá patnáct až sedmadvacet kilometrů a stovky metrů převýšení po makadamu.

Reálné možnosti jsou tři. Půjčit si auto, domluvit si odvoz s ubytovatelem na katunu, nebo si vzít taxi z Andrijevice a domluvit i vyzvednutí, protože nahoře na náhodné auto nečekejte. Stopování v téhle části země funguje, ale provoz je řídký a na Štavnu jede za den jen pár aut.

Kdo cestuje bez auta a chce do těchhle hor, má lepší šanci s organizovaným trekem. Jak Komovi zapadají do delšího plánu, popisuje itinerář Bjelasica a Komovi na pět dní.

Co si vzít, když nahoře není voda

Na trase není žádný pramen ani chata. Vezměte si nejméně dva litry vody na osobu, v horkém dni raději tři. Doplnit se dá jen dole na katunu.

Dál se hodí boty nad kotník s pořádnou podrážkou, protože sypká suť je hlavní důvod zraněných kotníků, dlouhé kalhoty kvůli kleči, čepice a krém, protože nad 2 000 metry pálí slunce jinak, a větrovka. Počasí se v Komovech mění rychle a odpolední bouřky přicházejí podobně jako na Durmitoru, tedy typicky mezi druhou a pátou hodinou. Vyrážejte v sedm ráno, ne v deset.

Papírová mapa nebo stažená offline mapa jsou tady užitečnější než jinde, protože signál je nespolehlivý a značení řídne nad hranicí kleče.

S čím Komovi spojit v okolí

Nejbližší velký cíl je Biogradska Gora, národní park s pralesem a jezerem v 1 094 metrech, kde se dá po náročném dnu v horách jen obejít břeh po rovině. Vstupné do parku bylo v sezóně 2026 čtyři eura na osobu a den, děti do patnácti let zdarma.

Druhým směrem se jede do Plavu a Gusinje pod Prokletije, tedy do jediného pohoří v zemi, které je ještě divočejší než Komovi. Z Andrijevice je to zhruba hodina. Kdo míří opačně, dojede za necelou hodinu do Kolašinu, který je v zimě lyžařským střediskem a v létě funguje jako výchozí bod na Bjelasicu.

Přehled dalších pěších cílů v zemi shrnuje článek pěší turistika a treky v Černé Hoře.

Odkud informace pocházejí

Výšky vrcholů a poloha katunu Štavna vycházejí z chorvatských a černohorských horolezeckých databází a z portálu Dinarské hory. Parametry výstupu a popis terénu pocházejí z popisu trasy Štavna, Prijevoj Carine, Kučki Kom. Poplatek na rampě u Trešnjeviku a stav přístupové cesty jsou z téhož zdroje. Vzdálenosti a časy jízdy jsou spočítané nad daty OpenStreetMap ke 4. září 2026 a platí mimo špičku. Vstupné do národních parků odpovídá sezóně 2026 podle správy parků. Ceny a časy ověřujeme před každou novou sezónou.