Pivské jezero a klášter Piva (Pivsko jezero i manastir Piva)

Většina černohorských jezer je buď ledovcová, nebo krasová. Pivské jezero není ani jedno. Je to nádrž, kterou v roce 1975 vytvořilo zahrazení řeky Pivy betonovou hradbou vysokou 220 metrů, a je to nejvíc fotogenická technická stavba v zemi. Voda má barvu, kterou fotoaparát nikdy pořádně netrefí, silnice po břehu vede desítkami tunelů vysekaných do skály a nad tím vším stojí klášter, který se sem přestěhoval po kamenech. Na severozápadě země není zajímavější celodenní zastávka.

Co je Pivské jezero a jak vzniklo

Jezero leží v opštině Plužine na severozápadě Černé Hory, zhruba 110 km od Podgorice. Hladina je v 675 metrech nad mořem, plocha měří 12,5 km², na délku se táhne až 45 km a v nejhlubším místě má 188 metrů. Je to největší jezero, které leží celé na území Černé Hory. Skadarské jezero je sice větší, ale dělí se o něj s Albánií.

Vzniklo napuštěním kaňonu Pivy poté, co byla dokončena přehrada. Pod hladinou zůstalo staré město Plužine, které se muselo vystěhovat a postavit znovu výš na břehu. Dnešní Plužine jsou proto město bez historického jádra, s panelovou zástavbou a širokými ulicemi. Zvyknout si na to chvíli trvá, ale je to poctivé svědectví o tom, co stavba stála.

Okolí chrání regionální park Piva, vyhlášený 22. dubna 2015 jako vůbec první regionální park v Černé Hoře. Jeho centrem je právě Plužine. Kromě jezera do něj patří i hory Bioč (2 397 m), Maglić (2 386 m) a Volujak (2 336 m) a roste tu přes 1 500 druhů rostlin. Souvislosti k ostatním chráněným územím jsme sepsali v článku o národních parcích Černé Hory.

Přehrada Mratinje, 220 metrů betonu

Hráz Mratinje se stavěla od roku 1971 a dokončena byla v roce 1975. Je to dvojitě zakřivená betonová oblouková přehrada vysoká 220 metrů, jedna z nejvyšších v Evropě. Elektrárna pod ní má tři turbíny po 120 MW, dohromady tedy 360 MW, a vyrobí kolem 860 GWh ročně. Je to jeden z pilířů černohorské energetiky.

Pohled shora do prázdného kaňonu pod hrází je působivější než pohled na jezero. Zastavit se dá u silnice nad korunou, dolů se běžně nechodí. Fotit hráz zblízka je citlivá věc, je to energetický objekt, takže se držte veřejně přístupných míst a nelezte za ploty.

Klášter Piva, který se stěhoval po kamenech

Nejsilnější příběh celého místa. Klášter Piva vznikl v letech 1573 až 1586, založil ho metropolita Savatije Sokolović, pozdější srbský patriarcha, a stavěli ho bratři Gavrilo a Vukašin. Kostel je zasvěcený Zesnutí přesvaté Bohorodice. Vnitřek pokrývají fresky, které mezi lety 1604 a 1606 namalovali řečtí malíři, horní část předsíně včetně Akathistu k Bohorodici pak Strahinja z Budimlje a kolem roku 1626 přimaloval další části mistr Kozma.

Původní klášter stál v místě, které mělo zmizet pod vodou. Rozhodlo se ho přesunout. Práce začaly v roce 1969 a skončily až v roce 1982. Rozebralo se zdivo a hlavně 1 260 metrů čtverečních fresek rozřezaných do více než tisíce fragmentů, které se pak na novém místě znovu poskládaly. Klášter dnes stojí zhruba 3,5 km od původní polohy a asi 8 km od Plužine, poblíž vsi Goransko.

Návštěva je krátká, počítejte s půlhodinou až hodinou. Platí obvyklá pravidla pro pravoslavné kláštery, tedy zakrytá ramena a kolena, ženy šátek. Fotit uvnitř se většinou nesmí. Podobně zásadní poutní místo v zemi je klášter Ostrog, jenže tam je davů řádově víc.

Silnice tunely nad jezerem

Úsek z Plužine na Šćepan Polje měří 26 km a je to jedna z nejzajímavějších silnic v zemi. Vede vysoko nad hladinou a prochází více než padesáti krátkými tunely vysekanými přímo do skály. Přesný počet se v různých zdrojích liší, někteří jich napočítali osmapadesát, jiní přes sedmdesát, protože se dá spornou trojicí polootevřených galerií počítat i nepočítat.

Praktické věci, které se vyplatí vědět předem:

• Tunely nejsou osvětlené. Rozsviťte, ještě než do prvního vjedete, a nechte světla svítit celý úsek.
• Místy se do tunelu vejde jen jedno auto. Jeďte pomalu a před vjezdem se ujistěte, že proti vám nic nejede.
• Není to trasa na spěch. Šestadvacet kilometrů vám zabere klidně hodinu, protože se budete pořád zastavovat a koukat.
• S obytným vozem to zvažte. Profil některých tunelů je nízký a úzký.

Na Šćepan Polje se Piva stéká s Tarou a vzniká Drina. Je to zároveň hlavní základna pro rafting na Taře, takže se výlet dá spojit. K pravidlům pro řízení a k tomu, co si ohlídat u půjčovny, máme článek o půjčení auta a řízení v Černé Hoře.

Co u jezera podniknout

Samotné jezero se dá projet autem po břehu za pár hodin, ale stojí za to vystoupit.

• Vyhlídky nad hladinou. Nejlepší záběry jsou z odpočívadel na silnici směrem na Šćepan Polje, kde je pod vámi jezero a nad vámi kolmá stěna.
• Vyjížďka lodí. Z Plužine se domlouvají výlety po jezeře. Je to nejlepší způsob, jak vidět stěny kaňonu z vody.
• Koupání. Jde to, ale nečekejte moře. Je to nádrž napájená horskou vodou, takže je studená i v srpnu a hladina během roku kolísá podle odběru elektrárny. Vstupy do vody bývají kamenité a strmé.
• Kajak a rybaření. Klidná voda mezi stěnami je na pádlování ideální. Na rybaření si ověřte povolenku předem.
• Túry v okolí. Regionální park nabízí výstupy pod Bioč a Volujak. Je to horský terén bez značení v naší kvalitě, přehled máme v článku o pěší turistice a trecích.

Kdy jet a kolik času si nechat

Nejlepší je od konce května do začátku října, kdy jsou silnice suché a voda má tu barvu, kvůli které sem lidé jezdí. V červenci a srpnu bývá i tady nad 30 °C, ale je to o poznání snesitelnější než na pobřeží, protože jste ve výšce.

Na jaře po tání a na podzim po deštích může být voda kalnější a hladina jinde, než čekáte. V zimě je trasa průjezdná, ale počítejte se sněhem a s tím, že lodní výlety nejezdí.

Časově to vychází takhle. Jen jezero a klášter zvládnete za půl dne. Když přidáte cestu tunely na Šćepan Polje a zpátky, je to celý den. Pokud chcete i rafting, zůstaňte na noc.

Jak se tam dostat a kde spát

Prakticky se sem jezdí autem. Z Podgorice je to zhruba 110 km a dvě hodiny. Veřejnou dopravou se do Plužine dostanete autobusem, ale k přehradě, ke klášteru ani na vyhlídky nad jezerem už ne, takže bez auta je návštěva torzo.

Nejlogičtější je spojit Pivské jezero se severem země. Nabízí se Durmitor a kaňon Tary, kam se odsud dá pokračovat, a stejným směrem leží i kaňon řeky Tary s Đurđevićovým mostem. Kdo má rád kaňony, ať zváží ještě pěší kaňon Mrtvice nebo technický Nevidio.

Spát se dá přímo v Plužine, kde jsou penziony a apartmány, nebo na Šćepan Polje v raftingových kempech u vody. Nabídka je skromná a v hlavní sezóně se plní, takže rezervujte dopředu.