Tohle není plán do hor ani k moři. Jsou to čtyři dny u sladké vody v Nikšićkém poli a v kaňonu Pivy, tedy v části země, kterou většina českých zájezdů projede cestou na Durmitor a nezastaví. Nechodí se v něm do kopců, nejdelší pěší úsek je půlhodinová procházka na Trebjesu a nejdelší přejezd trvá hodinu a čtvrt.
Sedne rodině s dětmi i páru, který chce po pobřeží klid a nižší ceny. Hlavní jídlo v restauraci v Nikšići stojí zhruba 7 až 10 eur, tedy zlomek toho, co zaplatíte v Budvě, a u jezer se nevybírá žádné vstupné. Auto je podmínka, protože k vodě ani do Plužine se veřejnou dopravou v rozumných intervalech nedostanete.
Kdo chce místo koupání adrenalin, sáhne radši po našich kaňonech Černé Hory na čtyři dny. Kdo jede bez auta, najde použitelnou variantu v plánu Černá Hora bez auta na pět dní.
Krupac, Slano a Vrtac vznikly ve stejném roce, 1950, kvůli hydroelektrárně Perućica, a jsou mezi sebou propojené kanály. Z toho plyne jedna věc, se kterou je potřeba počítat: hladina během roku kolísá. Na jaře stojí vysoko a břeh je úzký, koncem léta voda klesne a odhalí široké kamenité pásy. Není to znak sucha ani znečištění, je to provoz elektrárny.
Na koupání je nejlepší Pivské jezero až druhé v pořadí, protože je hluboké a studené. Prvenství má Krupac, kde se voda ohřeje ke 28 stupňům a kde je jediná pořádně upravená pláž v okolí. Slansko je větší, ale mělčí u břehu a zarostlejší, chodí se tam spíš na ryby.
Rybaření řídí místní sportovní rybářský klub. V roce 2026 platilo jarní hájení od 3. května do 15. června a klub v témže roce vysadil do Slanského i Krupačkého jezera po čtyřech tunách ryb. Povolenku vyřídíte v Nikšići, na břehu se neprodává. Údaje se každou sezónu mění, před cestou si je proto ověřte.
Druhá polovina okruhu patří Pivě. Pivské jezero je největší jezero ležící celé na území Černé Hory, měří 12,5 kilometru čtverečního a je až 45 kilometrů dlouhé. Vzniklo v roce 1975 a pod hladinou zůstalo staré město Plužine, dnešní Plužine jsou postavené znovu výš na břehu, a proto nemají historické jádro.
Podobný osud potkal klášter Piva, jenže ten se zachránil. V letech 1969 až 1982 se rozebral a přenesl o tři a půl kilometru dál, přičemž fresky o ploše 1 260 metrů čtverečních se rozřezaly do víc než tisíce fragmentů a znovu poskládaly. Je to jediná stavba svého druhu v Evropě a stojí za to si na ni vyhradit víc než půlhodinu. Kdo má klášterů rád víc, najde je v našem klášterním okruhu na čtyři dny.
Poslední den vede po silnici z Plužine na Šćepan Polje, kde se Piva stéká s Tarou a vzniká Drina. Šestadvacet kilometrů, víc než padesát krátkých neosvětlených tunelů a místy průjezd jen pro jedno auto. Je to zážitek, ne zkratka, tak si na něj vyhraďte čas.
Rozumné okno je od června do poloviny září a je dané teplotou vody. V červnu je Krupac ještě chladný, vrchol koupací sezóny padne na červenec a srpen. Září je kompromis, voda drží teplo a lidí ubude, jak rozebírá článek o září a říjnu v Černé Hoře. V zimě sem jezdit nemá smysl, Nikšićké pole je v lednu v průměru na 1,7 stupně.
Na co nezapomenout:
Ano, a je to hlavní důvod, proč sem jet. Krupačko jezero má upravenou písčitou pláž s kapacitou deset tisíc lidí a voda se v létě ohřeje ke 28 stupňům, takže je teplejší než moře. Vstupné se nevybírá. Slansko jezero je větší a klidnější, chodí se tam spíš na ryby, ale vykoupat se dá také. Hladina obou kolísá, protože jde o nádrže elektrárny Perućica, takže v pozdním létě bývá břeh širší a kamenitější.
Do Nikšiće ano, autobusy z Podgorice jezdí zhruba po hodině a jízdné vyjde kolem čtyř eur. K jezerům ani do Plužine ale veřejná doprava v rozumných intervalech nejede a silnice na Šćepan Polje se bez vlastního vozu neprojede vůbec. Kdo auto nemá, najde použitelnou variantu v našem plánu Černá Hora bez auta na pět dní, který stojí na spojích, které opravdu existují.
Nebezpečná ne, ale náročná na pozornost. Šestadvacet kilometrů vede vysoko nad hladinou a prochází víc než padesáti krátkými neosvětlenými tunely, které jsou místy průjezdné jen pro jedno auto. Rozsviťte světla ještě před prvním tunelem, jeďte pomalu a nezastavujte uvnitř kvůli fotce. Řidiči zvyklí na české silnice ji zvládnou, jen si na ni vyhraďte víc času, než ukazuje navigace.
Vejde, ale za cenu jednoho jezera. Z Nikšiće je to k Ostrogu 20,2 kilometru a 33 minut, takže se dá zařadit odpoledne druhého dne místo Trebjesy a druhé koupačky. Počítejte ale s frontou i s tím, že poslední úsek silnice k hornímu klášteru je úzký a v sezóně přetížený. Kdo chce Ostrog jako hlavní cíl, měl by sáhnout po našem klášterním okruhu, kde na něj zbývá celý den.