Většina návštěvníků černohorských hor sjede do Žabljaku, obejde Černé jezero a odjede. Bjelasica a Komovi leží stranou téhle trasy a je to na nich vidět. Nejsou to velehory, jsou nižší a měkčí než Durmitor, zato zelené, s pastvinami až vysoko pod hřebeny a s katuny, kde se pořád v létě pase dobytek.
Plán je pro partu nebo pár, který má za sebou pár horských dní a nebojí se celodenní túry s tisícovkou převýšení. Lezecké vybavení nepotřebujete ani jednou. Značení je ale řidší než v Durmitoru, na hřebenech Bjelasice se v mlze snadno ztratí a v Komovech vypadává signál, takže offline mapy si stáhněte ještě dole.
Nechcete-li chodit tolik, dá se stejné území projet autem a pěšky si dát jenom okruh kolem Biogradského jezera. Kdo naopak hledá divočejší pokračování, ať se podívá na východ země a Prokletije, kam se odsud dojede za necelé dvě hodiny.
Rozumné okno je od konce června do poloviny září, protože ve žlabech pod hřebeny Bjelasice leží sníh dlouho do června a katuny se otevírají, až když se nahoru vyžene dobytek. V říjnu už bývá na Štavně mráz a část ubytování zavírá.
Nahoře je podstatně chladněji než na pobřeží. Zatímco v Budvě je v srpnu přes třicet stupňů, na Štavně ve zhruba 1 800 m n. m. spadne teplota v noci klidně k pěti. Odpolední bouřky jsou tu pravidelné, takže hřebenové túry začínejte brzy ráno a nejpozději kolem druhé hodiny mějte být z hřebene dole.
Vstup do národního parku Biogradska Gora stál v sezóně 2026 4 € na osobu a den, děti do 15 let mají vstup zdarma. Když plánujete i jiné parky, vyplatí se roční pas na všech pět národních parků za 13,50 €. Ceny aktualizujeme před novou sezónou, aktuální ceník má správa parků na nparkovi.me.
Bez auta se dá plán zvládnout jen zčásti. Do Kolašinu i do Andrijevice jezdí meziměstské autobusy z Podgorice a do Kolašinu vede i scénická železnice z Baru, ale k Biogradskému jezeru, na Vranjak a hlavně na Štavnu se veřejnou dopravou nedostanete. Poslední úseky se řeší taxíkem nebo transferem, který zařídí ubytování.
Silnice na Štavnu přes sedlo Trešnjevik ve zhruba 1 560 m n. m. je úzká, místy nezpevněná a v mokru kluzká. Osobní auto ji zvládne, ale jeďte pomalu a počítejte s protijedoucími terénními vozy. Nádrž si natankujte v Kolašinu nebo v Andrijevici, nahoře pumpa není.
Ubytování v katunu je součást zážitku, ne jeho slabina. Eko katun Štavna nabízí zhruba deset dřevěných chatek přímo pod Komy a je to nejlepší základna pro výstupy v masivu. Rezervujte předem, v srpnu bývá plno a improvizovat se tam nedá.
Pátý den s výstupem na Kučki Kom je nejnáročnější část celého okruhu a není ostuda ho škrtnout. Okruh pod stěnami Komů po pastvinách kolem Štavny zabere tři hodiny, je nesrovnatelně jednodušší a scenérie je skoro stejná.
Naopak nevynechávejte druhý den. Prales v Biogradské Goře je jedna z mála věcí v Černé Hoře, která se opravdu nedá vidět jinde, a okruh kolem jezera zvládnou i děti a méně zdatní členové party.
V sezóně 2026 stála denní vstupenka 4 € na osobu, děti do 15 let mají vstup zdarma. Roční pas na všech pět černohorských národních parků vyjde na 13,50 €, takže se vyplatí, pokud plánujete i Durmitor nebo Prokletije. Platí se u vstupu do parku, v kanceláři správy v Podgorici nebo online. Ceny aktualizujeme před novou sezónou.
Je to pěší túra, lezecké vybavení ani jištění nepotřebujete. Okruh ze Štavny měří zhruba 10 km, stoupá kolem 700 metrů a zabere šest až osm hodin podle tempa. Závěrečná část je ale strmá, kamenitá a za mokra nepříjemná, takže kdo si na ni netroufá, může počkat na hřebeni pod vrcholem, odkud je výhled prakticky stejný.
Jen částečně. Do Kolašinu jezdí z Podgorice autobusy i vlak a do Andrijevice meziměstské autobusy, ale k Biogradskému jezeru, na katun Vranjak a hlavně na Štavnu veřejná doprava nevede. Poslední úseky se řeší taxíkem nebo transferem od ubytování, což jde domluvit předem. Bez auta počítejte spíš se šesti dny než s pěti.
Durmitor je holý vápenec s ostrými štíty a v srpnu s frontou na parkovišti u Černého jezera. Bjelasica je zelená, s pastvinami a bukovými lesy až vysoko pod hřebeny, a Komovi jsou kompaktní skupina tří vrcholů obklopená katuny. Nadmořské výšky jsou srovnatelné, návštěvnost ani zdaleka. Kdo chce obojí, může tenhle plán spojit s výletem do Žabljaku, je to zhruba dvě hodiny jízdy.