Domů› Výlety & místa› V Gornjim Stolivu zbylo deset lidí a nahoru vede jen pěší cesta
TÚRA · LETO · ZIMA

V Gornjim Stolivu zbylo deset lidí a nahoru vede jen pěší cesta (Горњи Столив)

Gornji Stoliv je horní, skoro opuštěná část obce Stoliv na západním břehu Boky Kotorské. Leží asi 250 m nad mořem, autem se tam nedostanete a nahoru vede stará kamenná cesta kaštanovým lesem, kterou projdete za třicet až pětačtyřicet minut. Při censech 2003 i 2011 tam bylo deset obyvatel, v roce 1948 jich bylo devětačtyřicet. Poradíme, kde nechat auto, co o kostele svatého Ilji vědí zdroje a co si vzít s sebou, protože nahoře nenajdete spolehlivě ani vodu.

LÉTO ZIMA 22 minuty autem z Kotoru po pobřežní silnici přes Prčanj, 10,6 km · 250 m n. m.
Opuštěné kamenné domy bez střech mezi vzrostlými kaštany na strmém svahu v Černé Hoře a stará kamenná cesta s vyšlapanými stupni, která stoupá mezi nimi Ilustrační foto
 

Stoliv je jedna obec na dvou úrovních a nahoře se už skoro nežije

Stoliv leží na západním břehu Boky Kotorské mezi Prčanjem a průlivem Verige, v opštině Kotor. Je to jedna obec, ale rozpadá se na dvě části v různé výšce. Dole u vody je Donji Stoliv s nábřežím, kostelem a silnicí, nad ním ve svahu Gornji Stoliv, kam vede jen pěší cesta.

Nahoře je přitom to starší sídlo. Lidé postupně slezli k moři za prací na lodích a v přístavu a horní vesnice zůstala stát. Dnes v ní najdete kamenné domy bez střech, zarostlé terasy, olivy mezi zdmi a jeden kostel, který se pořád používá.

Souřadnice bodu obce jsou podle OpenStreetMap 42.4662 N a 18.7150 E. U nadmořské výšky si zdroje neodpovídají, takže ji berte jako rozmezí. Černohorský portál Total Montenegro News uvádí 250 m, jiné přehledy 240 m i kolem 300 m, a výškový model nad tím bodem vrací 205 m. Vesnice je rozložená ve svahu, takže se to liší i podle toho, kterou její část měříte. Pro plánování stačí, že od hladiny stoupáte něco přes dvě stě metrů.

Historie je doložená od roku 1326, kdy se Stoliv objevuje v notářských knihách kvůli vinicím notáře Petara Vitina. Dokument z roku 1332 už zmiňuje sběrače kaštanů, takže kaštanový les nad obcí je stejně starý doklad o tom, z čeho tu lidé žili. Celý Stoliv má podle téhož zdroje devět sakrálních objektů.

Censy ukazují, ve kterém desetiletí se vesnice vyprázdnila

Tohle je na Gornjim Stolivu nejzajímavější a dá se to doložit čísly, ne dojmem. Sčítání lidu zachytilo vylidnění velmi přesně.

👥 194849 obyvatel ve 13 domácnostech
👥 195342 obyvatel v 10 domácnostech
👥 196164 obyvatel v 15 domácnostech, nejvyšší zachycený stav
👥 197138 obyvatel v 11 domácnostech
👥 198120 obyvatel ve 4 domácnostech
👥 199119 obyvatel v 5 domácnostech
👥 200310 obyvatel ve 3 domácnostech, průměrný věk 50,2 roku
👥 201110 obyvatel

Zlom tedy nepřišel po válce, ale mezi roky 1971 a 1981, kdy z vesnice odešly dvě třetiny lidí a počet domácností spadl z jedenácti na čtyři. Od devadesátých let se to drží na deseti. Údaj o průměrném věku z roku 2003 ukazuje, co se tu stalo, ještě plastičtěji, u žen byl 66,3 roku, u mužů 39,5 roku.

Pozor na jedno číslo, které se po internetu šíří špatně. Několik cestopisných textů tvrdí, že v roce 1961 tu žilo patnáct lidí. Patnáct byl ten rok počet domácností, lidí bylo čtyřiašedesát. Je to zrovna rok, kdy byla vesnice nejplnější, takže ta chyba říká pravý opak toho, co se stalo.

Nahoru se jde půl hodiny a autem to nejde vůbec

Auto zůstane dole. Zaparkujte u kostela v Donjim Stolivu a dál jděte po značené pěší cestě, výstup zabere třicet až pětačtyřicet minut. Je to pořád do kopce, se serpentinami a s drolivým podkladem, ale orientačně je to jednoduché, protože cesta vede jedním směrem skrz kaštanový les.

Cestu samotnou nechal postavit kapitán Gaspar Ivanović, a to v technice nasucho kladeného kamene. Jak se jí dnes říká, závisí na zdroji. Černohorské texty mluví o kamenné cestě, cestopisy o starém mezkovém chodníku nebo o schodech, protože v nejstrmějších místech jsou do ní kameny skutečně vyskládané jako stupně. Ve výsledku je to obojí.

Zpevnit svah pro auta místní odmítli, takže se stav cesty nemění a nahoru se nedá dojet. Na místě taky nenajdete značení v angličtině a některé úseky jsou zarostlé. Kotorské schody jsou podobně starý kamenný výstup, ale stavěly se pro obchod se solí a jsou delší i náročnější.

U kostela svatého Ilji si zdroje protiřečí v datech

Kostel svatého Ilji stojí uprostřed vesnice a je to jediná budova, o které se dá říct, že je udržovaná. Kdy vznikl, se neví, a žádný zdroj to netvrdí. Co se ví, je tohle.

  • Nápis nad vchodem podle týdeníku Vreme datuje přestavbu do roku 1556, Total Montenegro News mluví o obnově v roce 1553. Ani jeden z nich neuvádí rok založení.
  • Zvonice je z roku 1833, na tom se oba zdroje shodují, je tedy o skoro tři století mladší než kostel.
  • Obnovu financoval kapitán Gaspar Ivanović, tedy tentýž člověk, který zaplatil cestu nahoru.
  • Vreme zmiňuje tři oltářní obrazy od malíře uváděného jako Josip Tominc.

Prakticky vzato s otevřeným kostelem nepočítejte. Žádnou otevírací dobu nikdo nezveřejňuje a vesnice má deset obyvatel, takže běžně je zamčený. Výjimkou je 20. července, svátek svatého Ilji, kdy sem podle Vremena místní katolíci chodí na poutní bohoslužbu. Chcete-li vidět interiér, je to jediný den v roce, se kterým se dá dopředu počítat.

Dole v Donjim Stolivu stojí kostel zasvěcený Jménu Panny Marie, jehož stavba začala v roce 1774. Nepleťte si je, je to jiná budova a jiný patron.

Kaštanový les je starší než většina domů ve vesnici

Cesta nahoru vede jedním z největších kaštanových hájů na celém jadranském pobřeží. Botanici podle Total Montenegro News odhadují věk nejstarších stromů na víc než 400 let a výsadbu spojují s obdobím Venecie, i když zdroj připouští, že kaštany tu mohli mít už Římané. Doklad o sběračích kaštanů z roku 1332 tomu každopádně odpovídá.

Sběr kaštanů měl místní pravidlo, které vypovídá víc než popis krajiny. Na cizí pozemek se za kaštany nesmělo vstoupit před 1. listopadem, do té doby si je každý sbíral jen na svém. Po tomhle datu padala i ta hranice.

Od roku 2006 se ve Stolivu koná Kostanjada, kaštanová slavnost na konci října nebo na začátku listopadu, podle let okolo svátku Všech svatých. Je to den, kdy je na obvykle prázdné cestě lidí nejvíc, takže si podle toho vyberte, jestli ho chcete trefit, nebo se mu naopak vyhnout.

Kamélie přivezli do Boky stolivští kapitáni

Druhá věc, kterou Stoliv do Boky Kotorské přinesl, roste dole u vody. Kamélie se podle Total Montenegro News dostaly do zálivu na počátku 18. století a přivezli je právě námořníci ze Stolivu. V Boce z toho vyrostla tradice, která obci přežila i vystěhování horní vesnice.

Festival kamélií se koná od roku 1995, a to na poslední březnový nebo první dubnový víkend. Organizuje ho nevládní organizace Kamelija Stoliv, registrovaná pod tímhle jménem od roku 2002, jejímž předchůdcem byl místní spolek Guslar založený v roce 1919.

Do Donjiho Stolivu se jede pobřežní silnicí přes Prčanj

Z Kotoru je to po pobřežní silnici přes Muo a Prčanj 10,6 km a asi 22 minut, spočteno routerem OSRM nad daty OpenStreetMap. Z Kotoru tedy nic složitého, ale pozor na navigaci. Když ji necháte rozhodovat samu, může vás poslat objezdem po hlavní silnici a ta varianta má 18,3 km. Jeďte po břehu, i když to navigace nabízí jinak.

Z Tivatu je to 7,9 km a asi 11 minut, takže z tivatské strany je Stoliv blíž než z Kotoru. Pobřežní silnice je úzká a vede přímo mezi domy, takže se počítá spíš v minutách než v kilometrech.

Parkuje se dole u kostela v Donjim Stolivu. Nahoru se neparkuje vůbec, protože tam nevede sjízdná cesta. Kdo jede bez auta, najde možnosti v přehledu Černé Hory bez auta, ale spoj na tuhle konkrétní zastávku si ověřte u dopravce, mimo sezónu jich jezdí málo.

Voda a obuv rozhodnou víc než délka cesty

Pětačtyřicet minut do kopce zní nevinně, jenže vystoupáte přes dvě stě metrů v letním Jadranu. Tři věci se vyplatí dodržet.

Vodu si vezměte s sebou. V Gornjim Stolivu není trvale otevřená žádná hospoda ani kavárna. Jedno místo tam podle cestopisných zdrojů občas prodává pití, sýr a sušené maso, ale otevírá nepravidelně a majitel tam nebývá vždycky. Spoléhat se na to nedá.

Pevná obuv, ne sandály. Podklad je kamenný a drolivý a v nejstrmějších místech se jde po nerovných stupních. V letních měsících si výstup nechte na ráno nebo na podvečer, kaštanový les sice stíní, ale vzduch v zálivu stojí.

Do domů nelezte. Zdi jsou místy bez střech a bez stropů a kámen se drolí. Opuštěný dům je navíc pořád něčí majetek, i když v něm nikdo nebyl čtyřicet let. Dívejte se z cesty a fotografujte zvenku.

S čím Gornji Stoliv spojit do jednoho dne

Výstup a obhlídka vesnice zaberou dvě až tři hodiny. Nad Stolivem se zvedá Vrmac, poloostrov mezi Kotorem a Tivatem s rakousko uherskou pevností na hřebeni, a ten je logické pokračování téhož dne.

Dole na břehu je Prčanj s nepoměrně velkým kostelem a dál Kotor s hradbami. Celou západní stranu zálivu a navazující místa má Boka Kotorská.

A jedna poznámka pro ty, pro které schody nejsou volba. Gornji Stoliv se bez chůze do kopce navštívit nedá, žádná bezbariérová varianta neexistuje. Boka se přitom dá projet i tak, program bez stupňů má třídenní itinerář Bokou a Tivatem bez schodů.

Odkud informace pocházejí

Počty obyvatel a domácností po jednotlivých censech, průměrný věk i polohu v opštině Kotor jsme vzali z demografické části hesla o Gornjim Stolivu na srbské Wikipedii, která vychází z údajů statistického úřadu. Historii od roku 1326, kaštanový háj, Kostanjadu, kamélie, spolky i data kostela doplňuje článek o Stolivu na Total Montenegro News. Nápis nad vchodem do kostela, zvonici z roku 1833, oltářní obrazy a poutní den 20. července uvádí reportáž týdeníku Vreme. Délku výstupu, parkování a stav cesty popisuje cestopis na manvsglobe.com. Souřadnice jsou z OpenStreetMap, vzdálenosti po silnici spočtené routerem OSRM nad týmiž daty a nadmořská výška u bodu obce z výškového modelu. Ověřeno 21. 11. 2026.

Vzdálenosti a časy jsou orientační. Otevírací doby, jízdní řády trajektů a ceny se mění, před cestou si je ověřte u oficiálního zdroje.

Časté dotazy

Dá se do Gornjiho Stolivu dojet autem?+

Nedá. Auto necháte dole u kostela v Donjim Stolivu a nahoru jdete po značené pěší cestě, výstup trvá třicet až pětačtyřicet minut a vystoupáte přes dvě stě metrů. Místní zpevnění svahu pro automobily odmítli, takže sjízdná cesta nahoru nevede a bezbariérová varianta neexistuje. Kdo schody a stoupání nezvládne, může místo toho vzít náš itinerář Bokou a Tivatem bez schodů.

Kolik lidí v Gornjim Stolivu ještě žije?+

Při censech v roce 2003 i 2011 to bylo deset obyvatel. Historicky to byla malá vesnice i v nejlepších letech, nejvyšší zachycený stav je 64 lidí v roce 1961, v roce 1948 tu bylo 49 lidí. Zlom přišel mezi roky 1971 a 1981, kdy počet spadl z 38 na 20 a domácností z jedenácti na čtyři. Pozor na rozšířený omyl, že v roce 1961 tu žilo patnáct lidí, patnáct byl tehdy počet domácností.

Dostanu se do kostela svatého Ilji?+

Běžně ne, protože kostel nemá zveřejněnou otevírací dobu a vesnice má deset obyvatel, takže je obvykle zamčený. Jediný den, se kterým se dá dopředu počítat, je 20. července, svátek svatého Ilji, kdy se tam podle reportáže týdeníku Vreme drží poutní bohoslužba. Zvonice je z roku 1833 a přestavbu kostela datuje nápis nad vchodem do roku 1556, zdroje se v tomhle rozcházejí o tři roky.

Kdy je nejlepší čas na výstup?+

Na podzim, kolem konce října a začátku listopadu, kdy je kaštanový háj v nejlepší formě a koná se Kostanjada, slavnost pořádaná od roku 2006. V dubnu a v květnu je cesta příjemně svěží, na konci března nebo na začátku dubna probíhá dole Festival kamélií. V červenci a v srpnu si výstup nechte na ráno nebo na podvečer, les sice stíní, ale vzduch v zálivu stojí a vodu nahoře nekoupíte.