Njegoš, černohorský vladyka a básník
Petar II. Petrović-Njegoš byl černohorský vladyka, básník a filozof, jehož jméno nese celá jedna epocha země. Napsal Horský věnec, modernizoval Černou Horu a nechal se pohřbít vysoko na hoře Lovćen, kde dnes stojí jeho monumentální mauzoleum. Přinášíme jeho příběh i praktické tipy, jak se k mauzoleu dostat.
Ilustrační foto
Kdo byl Petar II. Petrović-Njegoš
Petar II. Petrović-Njegoš se narodil roku 1813 jako Rade Tomov Petrović v horské vesnici Njeguši pod Lovćenem. Pocházel z rodu Petrovićů-Njegošů, který v Černé Hoře po několik generací spojoval světskou i duchovní moc. Po svém strýci Petru I. převzal roku 1830 úřad vladyky, tedy knížete-biskupa, a stál v čele země až do své smrti v roce 1851. Byl to muž mimořádného vzrůstu, měřil přes dva metry, a stejně výrazně se zapsal do dějin i do kultury celého regionu.
Vladyka, který modernizoval zemi
Njegoš převzal zemi rozdělenou na kmeny a rody, bez pevné státní správy. Zavedl senát jako první ústřední orgán, začal vybírat daně, zakládal školy a přivezl do Cetinje první tiskárnu. Musel přitom čelit tlaku ze strany Osmanské říše i napětí se sousedy a zároveň držet pohromadě znesvářené černohorské rody. Jeho vláda položila základy moderního černohorského státu, přestože sám zůstával v první řadě duchovním pastýřem a řada jeho reforem narážela na odpor.
Politicky se pohyboval mezi velmocemi své doby, hledal podporu v Rusku a snažil se pro malou a chudou zemi získat prostor k přežití. Právě spojení role duchovního vůdce, panovníka a básníka dělá z Njegoše postavu, která v Černé Hoře přesahuje běžné dějiny a stala se symbolem národní identity.
Básník a filozof, Horský věnec
Největší slávu mu ale přineslo pero. Njegoš je považován za nejvýznamnějšího černohorského a za jednoho z největších jihoslovanských básníků vůbec. Jeho vrcholným dílem je epos Horský věnec (Gorski vijenac) z roku 1847, dramatická báseň o svobodě, cti a tvrdých volbách, která patří ke klasice jihoslovanské literatury. Napsal také filozofickou skladbu Luča mikrokozma o vzniku světa a duše a historickou hru o samozvaném caru Šćepanu Malém.
Njegošovy verše se v regionu dodnes citují, učí ve školách a vydávají v nových překladech. Spojení hlubokého filozofického přesahu s konkrétním černohorským světem hor a boje dělá z jeho díla něco, co se čte jako literatura i jako svědectví o zemi a době.
Mauzoleum na Lovćenu
Njegoš zemřel na tuberkulózu v Cetinje roku 1851. Přál si být pohřben vysoko na hoře Lovćen, kterou měl celý život před očima, a proto si tam ještě za života nechal postavit malou kapli. Ta ale utrpěla za obou světových válek. Dnešní mauzoleum vzniklo podle návrhu chorvatského sochaře Ivana Meštroviće, bylo dostavěno v roce 1971 a slavnostně otevřeno v roce 1974, kdy sem byly přeneseny Njegošovy ostatky. Stojí na vrcholu Jezerski vrh ve výšce 1 657 m v národním parku Lovćen a je jedním z nejznámějších symbolů Černé Hory. Uvnitř sedí monumentální socha vladyky pod křídly orla, vytesaná z jednoho kusu kamene.
Jak mauzoleum navštívit
Mauzoleum leží v národním parku Lovćen nad Kotorem a Cetinje. Autem se sem jede po dramatické serpentinové silnici s množstvím zatáček, buď náročnější a scéničtější cestou od Kotoru s výhledy na Boku Kotorskou, nebo pohodlněji od Cetinje. Od parkoviště vede k mauzoleu schodiště vytesané do skály a krátký tunel, takže počítejte se strmým, i když nedlouhým výstupem, který nemusí být pohodlný s kočárkem. Nahoře vás odmění jeden z nejširších rozhledů v zemi, za dobré viditelnosti dohlédnete přes velkou část Černé Hory až k moři.
Návštěvu Lovćenu se vyplatí spojit se starým královským městem Cetinje pod horou, kde je klášter, muzea i Njegošovo někdejší sídlo Biljarda. Vstupné do národního parku a parkovné ověřte v aktuálním ceníku, konkrétní ceny za poslední sezónu uvádíme na stránce Lovćen. Vzhledem k nadmořské výšce sem přibalte vrstvu navíc, nahoře bývá znatelně chladněji a větrněji než na pobřeží.
