Kotor

Co je Kotor a proč sem zajet

Kotor je opevněné staré město na samém konci Boky Kotorské, sevřené mezi hladinou zálivu a strmými srázy hory Lovćen. Kamenné hradby, kostelní věže a bludiště úzkých uliček tu drží pohromadě od středověku a celý soubor je zapsaný na seznamu UNESCO. Pokud plánujete dovolenou na severu černohorského pobřeží, Kotor bývá první zastávkou, kterou si málokdo nechá ujít.

Záliv, kterému se lidově říká nejjižnější fjord Evropy, ve skutečnosti není pravý fjord, ale zatopený říční kaňon. Na dojmu to nic nemění, hory padají přímo do vody a Kotor leží v místě, kde je Boka nejužší a nejdramatičtější. Víc o okolních městečkách a plážích najdete na stránce Boka Kotorská. Kotor se dá pěšky projít za pár hodin, ale kdo chce zvládnout i hradby a okolí, klidně tu stráví celý den.

Staré město a katedrála svatého Tryphona

Vstup do starého města vede několika kamennými branami v hradbách. Uvnitř na vás čeká spleť dlážděných uliček a malých náměstíček, mezi kterými se dá snadno ztratit, a to je vlastně půl zábavy. Orientačními body jsou kostelní věže, kavárny pod širým nebem a náměstí se studnami. Doporučujeme nechat mapu chvíli v kapse a jen se toulat, protože nejhezčí zákoutí najdete náhodou.

Nejvýznamnější stavbou je katedrála svatého Tryphona (Sv. Tripun), románská katedrála se dvěma věžemi, zasvěcená patronovi města. Patří k nejstarším a nejcennějším kostelům na celém pobřeží. Kromě ní narazíte na řadu menších pravoslavných i katolických kostelů, což hezky připomíná, jak se tu po staletí potkávaly kultury a mocnosti, od Benátek přes Rakousko až po místní vládce.

Kotor je proslulý také kočkami. Toulaví mazlíčci se povalují na schodech, v oknech i na náměstích a staly se neoficiálním symbolem města. Najdete tu obchůdky se suvenýry s kočičím motivem i malé muzeum věnované kočkám. Tenhle detail obvykle ocení děti víc než kterýkoli kostel, takže se hodí jako motivace při procházce.

Výstup na hradby k pevnosti svatého Ivana

Nad městem se po městských hradbách stoupá k pevnosti svatého Ivana (San Giovanni), která sedí vysoko ve svahu nad střechami. Cesta vede po kamenných schodech a serpentinách, je strmá a místy nerovná, ale odměnou je jeden z nejlepších výhledů na celý záliv, na střechy starého města a na lodě hluboko pod vámi. Zhruba v polovině stoupání minete kostelík Panny Marie (Gospa od Zdravlja), kde se vyplatí popadnout dech.

Počítejte s tím, že výstup zabere podle kondice od 40 minut do hodiny a půl jedním směrem a je to spíš pořádná túra než procházka. Vezměte si pevnou obuv, dost vody a vyrazte v chladnější části dne, protože svah je otevřený slunci a v létě tu bývá úmorné vedro. S malými dětmi nebo s kočárkem to není ideální, kočárek nahoru rozhodně nedostanete a menší děti budou potřebovat pomoc.

Vstup na hlavní trasu hradeb je v hlavní sezoně placený, výběr obvykle probíhá přes den zhruba od května do září. Mimo sezonu a brzy ráno či pozdě večer bývá přístup zdarma, protože pokladny u bran nejsou obsazené. Aktuální sazbu i otevírací dobu si před výstupem ověřte u správce hradeb, ceny se čas od času mění a platí se většinou v hotovosti v eurech. Existuje i delší volná varianta zvenčí přes takzvaný Kotorský žebřík, ta je ale náročnější a časově delší.

Kdy dorazit a jak se vyhnout davům

Kotor je malý a přes den se dokáže pořádně zaplnit. Hlavním důvodem jsou výletní lodě, které v sezoně kotví přímo před hradbami. Když připluje jedna nebo dvě velké lodě najednou, úzké uličky se ucpou a před katedrálou i na hradbách se stojí fronta. Nejhůř bývá mezi dopolednem a odpolednem, kdy jsou výletníci ve městě.

Nejklidnější je Kotor brzy ráno a večer, kdy se pasažéři vrátí zpět na loď. Ráno máte uličky skoro pro sebe a světlo je příjemné na fotky, večer staré město hezky nasvítí a ožije restauracemi. Pokud můžete, naplánujte si návštěvu mimo poledne, klidně sem zajděte dvakrát, jednou brzy ráno a jednou po setmění, dojem bude úplně jiný než v poledním davu.

Z pohledu celého roku je nejrušněji v červenci a srpnu. Příjemnější na teplo i na počet lidí bývá pozdní jaro a září, kdy je moře pořád teplé, ale města dýchají volněji. V zimě je Kotor tichý a část podniků má zavřeno, zato ho uvidíte bez davů a v úplně jiné, komornější náladě.

Parkování, doprava a příjezd

Do starého města autem nesmíte, uvnitř hradeb se pohybuje jen pěšky. Zaparkovat se dá na placených parkovištích vně hradeb podél zálivu a u přístavu. V sezoně se ale plní rychle a bývají dražší, takže kdo přijíždí v hlavní sezoně, ušetří si nervy příjezdem brzy ráno, nebo ubytováním kousek za městem a příchodem pěšky. Parkování zdarma v centru prakticky nehledejte.

Kotor je dobře dostupný i bez auta. Po pobřeží jezdí meziměstské autobusy a autobusové nádraží je jen pár minut chůze od starého města. Nejbližší letiště leží v Tivatu kousek přes záliv, pořád v Boce Kotorské. Pokud jedete autem od jihu nebo od trajektu, cestu přes Boku zkracuje trajekt mezi Kamenari a Lepetane, díky kterému nemusíte objíždět celý záliv autem. Aktuální cenu a interval si ověřte u dopravce, v létě počítejte s frontami hlavně v ranní a odpolední špičce.

Co spojit s Kotorem v okolí

Kotor se skvěle kombinuje s dalšími místy v Boce Kotorské. Kousek po pobřeží leží barokní městečko Perast s výhledem na dva ostrůvky, odkud vyplouvají loďky na umělý ostrov Gospa od Škrpjela (Panny Marie na útesu). Perast bývá klidnější než Kotor a hezky se sem zajede na půl dne, ať už kvůli kostelu na ostrově, nebo jen na kávu u vody.

Nad Kotorem se tyčí národní park a hora Lovćen, na jehož vrcholu stojí mauzoleum vladyky Njegoše. Nahoru vede dramatická serpentinová silnice s desítkami zatáček přímo od Kotoru a z každé další zatáčky je záliv víc a víc jako na dlani. Další nápady, kam se z Boky vydat, najdete v přehledu výletů po Černé Hoře. A pokud teprve vybíráte, kam k moři a co všechno stihnout, projděte si celou zemi na stránce Černá Hora.

Ubytování a praktické tipy na závěr

Přespat se dá přímo ve starém městě, což je romantické, ale počítejte s hlukem z restaurací a se zvoněním věží a s tím, že kufr dotáhnete jen pěšky po dlažbě. Klidněji je v okolních obcích podél zálivu (Dobrota, Muo, Prčanj), odkud dojdete nebo dojedete do centra za pár minut a bývá tu i snazší parkování. Konkrétní tipy a rezervaci hledejte v sekci ubytování v Černé Hoře.

Pár praktických rad na závěr. Do kostelů a na hradby se hodí zakrytá ramena a kolena a hlavně pohodlné boty, dlažba je hladká a schody nerovné. Berte si hotovost v eurech, protože menší podniky a pokladny u hradeb kartu neberou vždy. A hlavně si hlídejte čas příjezdu výletních lodí, právě on nejvíc rozhoduje o tom, jestli si Kotor v klidu užijete, nebo se budete jen prodírat davem.