V klášteře Reževići našli roku 1860 paštrovićský statut, dnes leží v Zagrebu (Manastir Reževići)

Klášter stojí přímo u magistrály a od moře ho dělí sto padesát metrů převýšení

Reževići (Manastir Reževići) leží na travnaté terase nad Jadranem u osady Katun Reževići, kterou OpenStreetMap vede jako Donji Katun. Souřadnice brány jsou 42,215198 severní šířky a 18,924090 východní délky a digitální model terénu dává terasu do zhruba 150 m n. m. Nejbližší letovisko je Petrovac, do kterého je to po Jadranské magistrále 3,9 km a šest minut, do Sveti Stefanu 7,1 km a dvanáct minut, do Budvy 14 km a dvaadvacet minut (spočteno nad OpenStreetMap).

Je to jeden z mála klášterů na pobřeží, který nemusíte složitě hledat. Stojí u hlavní silnice z Budvy na Bar, tedy tam, kde tudy obchodníci chodili už ve středověku. Právě ta poloha vysvětluje většinu jeho historie, od vinného sloupu u hostince až po dvě vyplenění.

Na jednom nádvoří stojí tři kostely a každý je z jiného století

Komplex nemá jednu stavbu, ale tři, a čtenáři to většinou splývá do jedné. Takhle to vypadá podle budvanské turistické organizace.

Pořadí je tedy přesně obrácené proti tomu, co čekáte. Největší a nejvýraznější kostel v areálu je nejmladší, a vznikl teprve ve chvíli, kdy ten o čtyři sta let starší Dušanův padl. Zasvěcení Zesnutí Bohorodice se v Černé Hoře opakuje často, z pobřežních klášterů ho má i Praskvica nad Sveti Stefanem.

U roku založení nejstaršího kostela se zdroje rozcházejí. Budvanská turistická organizace uvádí rok 1226, jiné přehledy mluví o vysvěcení roku 1223 a stavbě 1226. Rozdíl tří let na dokumentech ze třináctého století není nic výjimečného, ale je dobré o něm vědět, než si někde přečtete jiné číslo.

Fresky ze začátku 17. století připisují Strahinji z Budimlje

Výmalba je hlavní důvod, proč klášter není jen zastávka na dvacet minut. Dochovaly se fresky z počátku 17. století a zbytky z 18. století a autorství se připisuje Strahinji z Budimlje, který ve stejné době vymaloval řadu kostelů v oblasti. Budvanská turistická organizace popisuje výmalbu jako šestnácté století s vrstvami až ze třináctého, takže i tady si zdroje nejsou úplně jisté.

Ikonostas v nejstarším kostele je dílem Aleksije Lazoviće z Bijelého Polje, který na ikonách pracoval roku 1833 a jehož ikonostas se do staršího kostela přenesl z kostela Svaté Trojice. Ikonostas ve Svaté Trojici pak maloval paštrovićský malíř Marko Gregović.

Zmínit je nutné i jednu nedávnou věc. V červenci 2016 někdo na fresky vylil červenou barvu a poškodil je. Když tedy v kostele uvidíte místa, která nevypadají jako běžné stárnutí omítky, tohle je důvod.

Před hostincem stál sloup s nádobou vína, kterou doplňovali sousedé

Nejznámější zvyk, který se s Reževići pojí, s kostely vůbec nesouvisí. U hostince na cestě z Budvy do Petrovace stál kamenný sloup s výklenkem na nádobu s vínem a nádobu doplňovali lidé z okolních vesnic, aby se poutník nebo obchodník mohl napít zdarma. Byl to doslova instalovaný pohostinský zvyk na hlavní obchodní cestě a sloup podle dostupných záznamů vydržel do polovice 19. století.

Na sloup se nabalily dvě legendy a oba hosté jsou v nich pozoruhodně velká jména. Podle jedné se z nádoby napil Raimund IV. Toulouský během první křížové výpravy, podle druhé Stefan Prvověnčaný, který tudy cestoval k benátskému dóžeti Dandolovi a podle lidového podání se paštrovićským vínem tak opil, že na tom místě nechal postavit kostel. Je to vyprávění, ne doložená událost, a tak to taky berte. Sloup dnes na místě nestojí.

Paštrovići tu volili knížete a jejich statut se odsud dostal do Zagrebu

Reževići nebyly jen poutní místo, ale shromaždiště kmene Paštrovići, který se tu scházel k velkým rozhodnutím a volil svého knížete. Posledním knížetem zvoleným v klášteře byl podle dostupných přehledů Stefan Štiljanović.

Odtud pochází nejcennější nález, který klášter vydal. Roku 1860 se v Reževići objevil paštrovićský statut, považovaný za poslední revizi Dušanova zákoníku. Dnes se nenachází v Černé Hoře, ale v Zagrebu. Je to detail, který z kláštera dělá víc než hezké nádvoří nad mořem, protože jde o jeden z pramenů ke středověkému právu na celém Jadranu.

Shromažďovací funkce kmene se udržela i mimo areál. Paštrovićská Bankada, tedy kmenový soud s kořeny v 16. století, se dodnes schází 28. června na pláži Drobni Pijesak pár kilometrů severně odtud.

Ulcinjští piráti a Mahmud paša klášter vyplenili dvakrát

Poloha u hlavní cesty měla i druhou stranu. V polovině 15. století vyplenili a srovnali kostely i hostinec ulcinjští piráti a areál pak nějakou dobu zůstal opuštěný. V roce 1785 přišel Mahmud paša Bušatlija a vyplenil klášter včetně knihovny a pokladnice. Některé zdroje mluví o dalším zničení obou kostelů v polovině 16. století.

Obnova má konkrétní jméno a datum. Roku 1714 přišel igumen Maksim Kosijerevac z kláštera Kosijerevo, oba kostely obnovil a klášter znovu ustavil. V jeho práci pokračoval Nikodim Vuković, který roku 1770 postavil velký kostel Svaté Trojice, a dokončil ji jeromonach Dimitrije Perazić roku 1814. Podobně přerušovaný životopis má většina pobřežních klášterů, například Savina nad Herceg Novi nebo Podmaine nad Budvou.

Autobus z magistrály zastaví pod klášterem a nahoru se jde deset minut

Dostat se sem bez auta jde a je to jedna z nejsnazších klášterních zastávek na pobřeží. Linkové autobusy po magistrále staví na zastávce Katun Reževići nebo Reževići a od ní se jde zhruba deset minut do kopce podle značení ke klášteru. Agregátor jízdních řádů uváděl spoje z Budvy přibližně od 7:41 do 19:36, přesné časy si ale ověřte u dopravce, protože meziměstské spoje po magistrále se mezi sezónou a zimou výrazně mění. Obecný postup popisuje text o Černé Hoře bez auta.

Autem je situace horší, než by poloha u silnice slibovala. Klášter nemá velké parkoviště a stojí přímo u Jadranské magistrály, kde se nedá zastavovat kdekoli. Zastavte na řádně označeném místě a počítejte s tím, že v hlavní sezóně bude obsazené. O parkování na pobřeží obecně píšeme v samostatném textu o parkování.

Otevírací dobu klášter oficiálně nezveřejňuje. Rezervační portály uvádějí přibližně sedm hodin ráno až sedm hodin večer, návštěvnické průvodce ale výslovně varují, aby se s pevnými hodinami ani s neomezeným vstupem nepočítalo. Je to živý klášter, tedy ne muzeum. Platí tu obvyklá pravidla pravoslavného areálu, zahalená kolena i ramena, žádné krátké kalhoty a bez fotografování v kostele, pokud to někdo výslovně nedovolí. Když jedete na svátek, podívejte se do textu o státních svátcích.

Drobni Pijesak a Perazića Do jsou od brány na pár minut

Klášter sám zabere půl hodiny až hodinu, a právě proto se hodí spojit ho s něčím u vody. Perazića Do leží jen 400 metrů vzdušnou čarou pod klášterem, je to drobná pláž pod útesy s opuštěným hotelovým komplexem a dojde se k ní po pobřežní stezce od severního konce Petrovace. Drobni Pijesak je 3,4 km a sedm minut po magistrále směrem na Sveti Stefan, měří podle zdroje zhruba 200 až 240 metrů a je to právě ta pláž, kde se schází Bankada.

Kdo chce kláštery projít jako celek, najde je seřazené v čtyřdenním klášterním okruhu. Na jižní straně pak navazuje Buljarica a ve vnitrozemí stojí ty největší, Ostrog a Morača. Lehátka a koncese na okolních plážích rozebírá samostatný text.

Odkud informace pocházejí

Datace kostelů, zvonice a konaku je z turistické organizace Budvy, historie plenění, obnovy a vinného sloupu z anglické a chorvatsko-srbské Wikipedie, které se v datech vzájemně doplňují. Fresky a jejich autorství z téhož zdroje, informace o paštrovićském statutu z budvanské turistické organizace. Souřadnice z OpenStreetMap, nadmořská výška z digitálního modelu terénu Open-Meteo, vzdálenosti po silnici spočtené nad OpenStreetMap. Délka pláže Drobni Pijesak a termín Bankady z průvodcovských zdrojů, u délky se údaje rozcházejí. Vše ověřeno 3. 11. 2026. Kde si zdroje odporují, je to v textu napsané.