Klášter Podmaine stojí dva kilometry nad budvanskou pláží a pamatuje dva vladyky (Manastir Podmaine)

Jeden klášter a dvě jména, která plodí zmatek

Když si Podmaine vyhledáte v cizojazyčných průvodcích, narazíte na dvě hesla, která vypadají jako dvě různá místa. Jedno se jmenuje Podmaine, druhé Podostrog, a některé texty tvrdí, že druhý z nich leží dva kilometry pěšky od prvního. Je to omyl. Přehled klášterů Srbské pravoslavné církve i mapa OpenStreetMap vedou obě jména u jednoho objektu, který v adresním zápisu stojí jako Manastir Podostrog v ulici XXVIII ve čtvrti Maine.

Obě jména přitom něco říkají. Podmaine znamená pod Maine, tedy pod územím kmene Maina, pro který byl klášter tradičním místem shromáždění. Podostrog odkazuje na kopec Ostrog nad ním, se známým klášterem Ostrog ve vnitrozemí to tedy nemá nic společného. Místní verze názvu zní někdy prostě Maine.

Pokud si jedete do Budvy pro pláže a staré město, tohle je nejbližší vážná památka, u které nebudete stát ve frontě. Další cíle do hodiny jízdy máme v přehledu výletů z Budvy.

Zakladatele mu přiznávají Crnojevićům, rok nezná nikdo

Založení kláštera se tradičně váže k patnáctému století a k šlechtickému rodu Crnojevićů, přehledy církve jmenovitě uvádějí Ivana Crnojeviće. Přesný rok vzniku ale známý není a shodují se na tom i české i cizojazyčné zdroje. Je to u černohorských klášterů běžná situace, protože archivy postupně vyhořely nebo se rozpadly s klášterem samotným.

Dál už je historie doložená lépe. Klášter se stal jedním ze sídel cetinjských metropolitů, tedy vladyků, kteří v Černé Hoře spojovali duchovní a světskou moc. Vedle Stanjevićů to bylo jejich hlavní místo u moře, což mělo praktický důvod. Z Budvy se dalo komunikovat s Venecií, později s Vídní a s Ruskem, a v zimě tu bylo o deset stupňů tepleji než na Cetinje. Jak se v Černé Hoře střídaly mocnosti, rozebíráme v přehledu černohorské historie.

Vladyka Danilo tu zemřel a ostatky odvezli po sto dvaceti letech

Metropolita Danilo I. Petrović Njegoš, zakladatel vladyčské dynastie Petrovićů, v Podmaine v roce 1735 zemřel a byl tu i pohřben. Jeho ostatky zůstaly v klášteře víc než sto dvacet let a teprve v roce 1856 je přenesli na Cetinje. Pro klášter je to nejsilnější historická stopa, protože Danilo je postava, se kterou začíná celá éra vladyků z rodu Petrovićů.

Několik měsíců tu v roce 1764 pobyl i Dositej Obradović, pozdější klíčová osobnost srbského osvícenství. Údaj nese anglická encyklopedická stránka kláštera, církevní přehled ho neuvádí, takže ho berte jako velmi pravděpodobný, ne jako potvrzený.

Njegoš tu psal a potom klášter prodal Vídni

Nejslavnější černohorský vladyka a básník Petar II. Petrović Njegoš v Podmaine pobýval a podle tradice tu psal část Horského věnce, jednoho ze zakládajících textů černohorské literatury. Jeden ze zdrojů k tomu přidává i epos Slobodijada. Je dobré vědět, že jde o tradici, ne o doložený fakt, a že stejné tvrzení si přivlastňuje i klášter Stanjevići. Vyprávění o verších napsaných na terase s výhledem na Jadran patří do stejné kategorie.

Doložený je naopak prodej. Njegoš Podmaine i Stanjeviće s pozemky prodal habsburské monarchii, přičemž encyklopedické heslo uvádí rok 1830 a odkazovaný zdroj datum 12. října 1837, zatímco historie Stanjevićů mluví o roce 1837 a o nátlaku. Rok si tedy zdroje neujasnily a my ho proto neuvádíme jako jediný. Pod rakouskou správou klášter posloužil jako vojenská pozice, což je u objektu nad budvanským polem logické a zároveň to vysvětluje, proč z původního vybavení nezbylo téměř nic.

Dva kostely a dvě zasvěcení, u kterých si zdroje odporují

V areálu stojí dva kostely, menší starší a větší z roku 1747, a tady začíná nejzamotanější část celého tématu. Přehled Srbské pravoslavné církve uvádí menší kostel jako Uvedení Bohorodičky do chrámu a větší jako Zesnutí Bohorodičky, s chrámovou slavností 28. srpna, a stavbu většího kostela přiznává metropolitovi Savovi Petrovićovi. Anglická encyklopedie oproti tomu u většího kostela píše zasvěcení svaté Petce a u menšího střídá Uvedení i Zesnutí. Turistická organizace Budvy mluví o kostele svaté Petky jako o tom, který se dochoval, a vedle něj zmiňuje klášterní kostel svatého Marka.

Co z toho plyne pro návštěvu. Na místě uvidíte dva chrámy a zvonici s třemi otvory, ale nespoléhejte na to, že vám cedule nebo průvodce potvrdí jedno zasvěcení. Jistá jsou výtvarná data. Fresky v menším kostele obnovil v roce 1630 jeromonach Visarion, výmalbu většího kostela provedl v osmnáctém století Rafailo Dimitrijević z Risanu a dnešní ikonostas z poloviny devatenáctého století maloval Nikolaos Aspioti z Korfu. Právě Aspiotiho ikonostas spojuje Podmaine s Praskvicí nad Sveti Stefanem, kde je od téhož malíře ikonostas z roku 1863.

Starší ikonostas v Podmaine byl pobitý stříbrem a nedochoval se. S kmenem Maina se váže ještě jedna věc, totiž slavnost. Turistická organizace Budvy popisuje, že se před klášterem na Markovdan, tedy 8. května, konaly lidové veselice po procesí vesnicemi Mainy. Kdy se v Černé Hoře co slaví a co bývá zavřené, máme v přehledu státních svátků.

Výmalba z roku 2002 otevřela spor o Poslední soud

Klášter prošel na přelomu tisíciletí obnovou a v roce 2002 dostal menší kostel novou výmalbu. Jedna ze scén se jmenuje Hříšní biskupové a císaři a vyvolala spor, protože část komentátorů v ní vidí podobu Josipa Broze Tita a představitelů nekanonické Černohorské pravoslavné církve, zařazených do moderního Posledního soudu.

Je to detail, který na první pohled unikne, a zároveň dobrý příklad toho, že černohorské církevní rozdělení není jen historie. V zemi stojí vedle sebe Srbská pravoslavná církev s metropolií Černohorsko přímořskou a nekanonická Černohorská pravoslavná církev, a Podmaine patří té první. Fotografovat uvnitř kostelů bez dovolení není zvykem.

Oheň v roce 1869, zemětřesení v roce 1979

Dvacáté století dalo klášteru zabrat víc než předchozích pět set let. Při povstání v Boce v roce 1869 oba kostely zapálili. V roce 1953 byl klášter po období v soukromých rukou znárodněn. A 15. dubna 1979 přišlo velké černohorské zemětřesení, které areál těžce poškodilo, stejně jako řadu památek na celém pobřeží.

Obnova začala v roce 1995 a kostel i konak, tedy obytné klášterní stavení, byly vysvěceny v roce 2000. Dnes je Podmaine živý mužský klášter. Správu vede podle přehledu Srbské pravoslavné církve igumen Rafailo Boljević, povýšený do té hodnosti v lednu 2010, a klášter je známý kázáními a nedělními večerními duchovními přednáškami.

Osm minut autem z Budvy a malé parkoviště zdarma

Klášter leží na mírném návrší nad budvanským polem, zhruba dva kilometry severně od Starého města. Autem je to po nejrychlejší silnici 3 kilometry a asi osm minut, spočteno nad mapou OpenStreetMap mimo špičku. V červenci a srpnu si k tomu přidejte klidně dvojnásobek, protože výjezd z Budvy k poledni stojí. Před klášterem je malé parkoviště a neplatí se na něm, pojme ale jen několik vozů. Jak je to s parkováním jinde na pobřeží, rozebíráme v textu o parkování v Černé Hoře.

Pěšky je to ze Starého města necelá hodina mírným stoupáním po městské zástavbě, tedy žádná romantická stezka, ale dá se to. Kdo přijede bez auta, dojede taxíkem za pár eur, protože je to v rámci města. O cestování po zemi bez vlastního vozu píšeme v přehledu Černé Hory bez auta.

Vstup do areálu i do kostelů se neplatí a oficiální otevírací dobu klášter nikde nezveřejňuje, což je u živého kláštera běžné. Turistické portály uvádějí denní provoz zhruba od sedmi do dvaceti hodin, ale je to údaj z uživatelských databází, ne z oficiálního zdroje, takže s ním nepracujte jako s jistotou. Bohoslužby se slouží pravidelně, poutnické programy zmiňují liturgii v sobotu v deset a v nedělní ráno v osm. Nejpříjemnější čas na návštěvu je ráno nebo navečer, přes den v hlavní sezóně je nahoře horko a bez stínu.

Oblečení řešte jako u každého pravoslavného kláštera, tedy zakrytá kolena a ramena, u žen se hodí šátek. V plavkách a v tílku od pláže se dovnitř nechodí, i když je kostel otevřený. Terén v areálu je kamenitý a mírně svažitý, takže s kočárkem to jde s dopomocí, s vozíkem je lepší počítat s doprovodem, a k tématu máme samostatný text o Černé Hoře s kočárkem a na vozíku.

Co ke klášteru přidat, když máte jen půlden

Podmaine samotné zabere půl hodiny až hodinu, takže se logicky spojuje s dalším cílem. Nejblíž je budvanské Staré město s hradbami a třemi kostely na jednom nádvoří. Dál po pobřeží navazuje Praskvica nad Sveti Stefanem, se kterou má Podmaine společného malíře ikonostasu, a v Boce pak Savina nad Herceg Novi.

Kdo chce vidět, kde vladykové skutečně sídlili nejvíc, pokračuje do Cetinje. Je to z Budvy 27 kilometrů a asi čtyřicet minut do výšky kolem 670 metrů, takže v horkém dni je to zároveň úleva. Nejpříjemnější měsíce na tyhle kombinace jsou podle nás září a říjen, k čemuž máme samostatný text o září a říjnu v Černé Hoře.

Odkud informace pocházejí

Historická data, zasvěcení kostelů a jména malířů pocházejí z přehledu klášterů Srbské pravoslavné církve, z encyklopedického hesla kláštera a ze stránky Turistické organizace Budva, přičemž rozpory mezi nimi uvádíme v textu otevřeně. Souřadnice a adresní zápis jsou z OpenStreetMap, vzdálenost a čas jízdy jsou spočítané nad stejnými mapovými daty. Údaje o vstupu, parkování a oblečení vycházejí z návštěvnických databází a nejsou oficiálním ceníkem ani provozním řádem, takže je před cestou ověřte. Stav z října 2026.