Většina plánů bez auta v Černé Hoře drží u moře, protože tam jezdí autobusy po hodině. Na severu je to obráceně. Autobusy sice jedou taky, jenže projíždějí a staví jen na nádražích, kdežto jediná osobní trať v zemi vede přesně tam, kam chcete, tedy z Baru přes Podgoricu do Kolašinu, Mojkovace a Bijelog Polja.
Trasa má tím pádem jednu velkou výhodu a jednu slabinu. Výhoda je, že se nemusíte starat o serpentiny, mýtné ani parkování a že jízda samotná patří k nejhezčím v Evropě. Slabina je, že vlaků jede pět denně a mimo ně se nikam nedostanete. Čtyřdenní plán níž je postavený tak, aby se do těch pěti spojů vešel a aby vám nezbyl den, kdy jen čekáte na nádraží.
Pro koho to je. Pro dva lidi, kteří nechtějí řídit, unesou jeden den s kratším spánkem a nevadí jim, že se večer nedostanou nikam dál než pěšky. Pro rodinu s malými dětmi je plán napjatý, tam raději sáhněte po pětidenním plánu bez auta po pobřeží.
Jízdní řád je krátký a vyplatí se ho znát nazpaměť. Z Baru na sever vyjíždějí vlaky v 5:13, 9:00, 16:35, 18:33 a ve 20:10, zpátky z Bijelog Polja ve 3:44, 6:29, 9:09, 17:40 a ve 20:26. Časy platí k září 2026 a řád se mění v polovině prosince.
| Úsek | Jízdní doba | 2. třída |
| Bar až Kolašin | 2 h 16 min až 2 h 42 min | 5,60 € |
| Kolašin až Mojkovac | 17 až 19 minut | 1,20 € |
| Kolašin až Bijelo Polje | 43 až 52 minut | 2,20 € |
| Bijelo Polje až Bar | 3 h 10 min až 3 h 52 min | 7,20 € |
Nejdelší jízda je poslední den a trvá zhruba tři a půl hodiny. Rychlíky do Bělehradu, tedy spoje 1130 a 432, jedou o něco svižněji než osobní vlaky s čísly 6100 až 6105, ale příplatek uvnitř země se za ně neplatí.
Sečtěte si to. Bar až Kolašin 5,60 €, Kolašin až Mojkovac a zpátky dvakrát 1,20 €, Kolašin až Bijelo Polje 2,20 € a Bijelo Polje až Bar 7,20 €. Dohromady 17,40 € na osobu za celé čtyři dny, tedy méně, než v Černé Hoře stojí jedna cesta taxíkem přes hory. Ceny platí pro druhou třídu podle ceníku ŽPCG ověřeného v září 2026. První třída je zhruba o polovinu dražší a na téhle trati za ten rozdíl nedostanete nic podstatného.
Jedna věc, která se vyplatí: pokladnu mají jen nádraží v Baru, Sutomore, Podgorici, Nikšići a Bijelom Polji. Kolašin ani Mojkovac pokladnu nemají, takže si tam jízdenku kupujete až ve vlaku u průvodčího a příplatek jedno euro vám naúčtovat nemůže. Platí se hotově, drobné si vezměte s sebou. Kolo se uvnitř země veze za 4 €, ale lístek na něj se prodává jen na nádraží, tedy v Kolašinu ani v Mojkovaci ne.
Národní park Biogradska Gora je hlavní důvod, proč na sever jedete, a zároveň jediná část plánu, kde vás veřejná doprava nechá ve štychu. Vstup do parku leží na silnici mezi Mojkovacem a Kolašinem, k jezeru odtud vede parková silnice.
Od nádraží v Mojkovaci je to k jezeru zhruba 13 kilometrů, od nádraží v Kolašinu asi 23. Mojkovac je tedy jasně blíž a proto je druhý den postavený z něj. Taxík z Mojkovace k jezeru stojí podle místních zdrojů řádově pět až deset eur za cestu, domluvte si ho i na zpáteční vyzvednutí a dejte řidiči konkrétní hodinu. Signál u jezera není spolehlivý.
Druhá varianta je průjezdný autobus na lince mezi Kolašinem a Mojkovacem, který jede často, celý úsek zvládne asi za 29 minut a řidiče můžete požádat, aby vás vysadil u odbočky. Od silnice vás pak čeká několik kilometrů pěšky do kopce a stejná cesta zpátky. S plným dnem u jezera to jde, ale musíte vyrazit hned ráno.
Vstupné do parku je 4 € na osobu a den, děti do patnácti let neplatí, roční vstupenka do všech pěti národních parků stojí 13,50 €. Prodává se na vstupu, v ředitelství v Podgorici i online. Okruh kolem jezera měří asi 3,5 kilometru po rovině a část vede po dřevěném chodníku nad podmáčeným lesem.
Kolašin má díky lyžování slušnou nabídku po celý rok a všechno podstatné je do patnácti minut chůze od hlavní ulice. Nádraží ale leží zhruba 1,6 kilometru od centra, takže s kufrem počítejte s dvaceti minutami chůze mírně do kopce, nebo s taxíkem za pár eur.
Bijelo Polje je pracovní město, ne letovisko. Nabídka je menší a soustředěná kolem centra, nádraží je od něj asi 3 kilometry na sever, v Nedakusích. Tady si taxík objednejte předem, obzvlášť když přijíždíte večerním vlakem.
Mojkovac má ubytování minimum a na noc ho nedoporučujeme, i když je k jezeru nejblíž. Druhý den je proto postavený jako výlet z Kolašinu, kam se večer vracíte. Odkazy na rezervaci jsou affiliate, cenu ani dostupnost tím neovlivníte.
V zimě. Od poloviny prosince do jara bývá část cest v parku pod sněhem, půjčovna loděk na jezeře nejezdí a řád vlaků se mění. Kolašin tou dobou funguje jako lyžařské středisko, jenže lanovka z města nahoru zatím nevede a na sjezdovky se jezdí dvanáct kilometrů autem nebo transferem, takže plán bez auta ztrácí smysl. Kdo míří na sníh, ať si přečte text o lyžování v Černé Hoře.
Rozumné okno je od konce června do poloviny září, kdy jsou otevřené katuny, stezky na Bjelasici jsou schůdné a večery v tisíci metrech ještě nejsou studené. V říjnu už bývá nahoře mráz.
Druhý důvod, proč plán nevyjde, je snaha přidat do něj kaňon Tary nebo Durmitor. Bez auta se tam z téhle trasy nedostanete v rozumném čase. Na Durmitor jeďte samostatně, jak popisuje stránka o Durmitoru a Taře.
Jízdní řád ŽPCG se mění v polovině prosince a znovu v polovině června. Před cestou si spoje ověřte, plán níž na nich stojí.
Pět v každém směru. Z Baru odjíždějí v 5:13, 9:00, 16:35, 18:33 a ve 20:10, z Bijelog Polja ve 3:44, 6:29, 9:09, 17:40 a ve 20:26. Časy platí k září 2026, řád se mění v polovině prosince a v polovině června. Mimo tyhle spoje zbývají jen průjezdné dálkové autobusy.
Dostanete, ale musíte si připsat několik kilometrů pěšky. Autobus na lince mezi Kolašinem a Mojkovacem vás vysadí u odbočky na hlavní silnici a odtud vede parková cesta k jezeru do kopce. Taxík z Mojkovace stojí podle místních zdrojů pět až deset eur za jízdu a ušetří vám dvě hodiny chůze, takže se u jednodenního výletu vyplatí.
Přímo ve vlaku u průvodčího a bez příplatku. Jedno euro navíc se platí jen tehdy, když ve stanici pokladna je a vy si lístek přesto nekoupíte. Pokladny mají Bar, Sutomore, Podgorica, Nikšić a Bijelo Polje, takže v Kolašinu a Mojkovaci platíte ve vlaku. Připravte si hotovost.
Nevyjde. Část cest v parku bývá pod sněhem, půjčovna loděk na jezeře nejezdí a jízdní řád je jiný. Kolašin sice v zimě funguje jako lyžařské středisko, jenže lanovka z města nahoru zatím nevede a na sjezdovky se jezdí dvanáct kilometrů autem nebo transferem. Bez auta ztrácí zimní varianta smysl.