Vodopády Niagara na Cijevně (Nijagarini vodopadi)

Vodopád, který má do Niagary daleko, a přesto stojí za zajíždku

Řeka Cijevna (albánsky Cem) pramení v pohoří Prokletije na albánské straně hranice a k Podgorici přitéká hlubokým skalnatým korytem. Kousek před tím, než se vlije do Morače, přepadá přes široký vápencový stupeň napříč celým řečištěm. Právě tomu místu se říká Nijagarini vodopadi, tedy vodopády Niagara.

Jméno je samozřejmě nadsázka a kdo čeká severoamerický originál, bude zklamaný. Zajímavé na tom místě je něco jiného. Stupeň je široký přes celou řeku, takže při dobrém stavu vody vznikne souvislá clona bílé vody přes desítky metrů šířky, a to všechno patnáct minut od hlavního města. Nikam se kvůli tomu nemusí do hor.

Okolní koryto Cijevny je samo o sobě zajímavé. Řeka se tu zařezala do světlého vápence a vytvořila mělký kaňon s hladkými vymletými plotnami, kterému místní přezdívají černohorské Colorado. V létě, když voda opadne, se v něm dá chodit po dně.

Kdy tam voda opravdu teče

Tohle je jediná věc, kterou si musíte pohlídat, a většina fotek na internetu ji zamlčuje. Cijevna je silně sezónní řeka. Vodu má z tání sněhu v Prokletijích a z dešťů, takže její stav se během roku mění o řád.

Konec léta je nejhorší možný termín, pokud jedete kvůli vodopádu. Zhruba od konce srpna bývá koryto v tomto místě suché a z vodopádu zbude jen tvar ve skále. Nefunguje to každý rok stejně, po vydatných srpnových bouřkách se voda na pár dní vrátí, ale spoléhat se na to nedá.

Když už v Černé Hoře jste v létě a chcete mít jistotu, zavolejte den předem do restaurace nad vodopádem a zeptejte se, jestli teče. Je to rychlejší než hledat aktuální fotky a personál to řekne narovinu, protože jim na tom stojí návštěvnost.

Jak se tam dostat a kde nechat auto

Z centra Podgorice jeďte po silnici směr Tuzi. Ještě před mostem přes Cijevnu odbočte doprava a držte se cedulí na Rakića Kuće. Silnice vás dovede až na parkoviště u restaurace, odkud je to k vyhlídce nad vodopádem sto metrů pěšky. Celá cesta z centra trvá kolem patnácti minut a měří necelých sedm kilometrů.

Vstup je zdarma a nikdo tam nevybírá parkovné. Parkoviště patří restauraci, takže se sluší si tam dát aspoň kávu, zvlášť když přijedete v sezóně a zaberete místo na delší dobu. Kdo přijede bez auta, může použít taxi, z Podgorice to vyjde na pár eur a je to jediná rozumná varianta, protože veřejná doprava sem prakticky nevede. Časy jízdy do dalších míst najdete v přehledu časů jízdy a vzdáleností.

V létě je z toho koupaliště, ne vodopád

Když voda opadne, promění se místo v oblíbené koupaliště Podgoričanů. V korytě zůstanou hluboké zelené tůně mezi vymletými plotnami a v červenci a srpnu, kdy má město běžně přes pětatřicet stupňů, sem lidé jezdí právě kvůli tomu. Voda je studená, protože přitéká z hor, což je po dni v Podgorici spíš výhoda.

Dno je ale hladký mokrý vápenec a je nebezpečně kluzký. Boty do vody tu nejsou přehnaná opatrnost. Hloubka tůní se navíc mezi lety mění podle toho, jak řeka přesype štěrk, takže neskákejte po hlavě do místa, které jste si neprohlédli.

S malými dětmi je to místo použitelné, ale vyžaduje dohled. Není to upravená pláž, chybí tu zábradlí u hran a k vodě se leze po skále. Rodinné alternativy rozebíráme v článku o Černé Hoře s dětmi.

Kaňon Cijevny, kterému se říká černohorské Colorado

Vodopád je jen jedno místo na řece, která má co nabídnout i jinde. Cijevna se na několika kilometrech zařezala do vápence a vytvořila úzké koryto se svislými stěnami, hladkými plotnami a hlubokými zelenými tůněmi. Přezdívka černohorské Colorado je zase nadsázka, ale barevný kontrast bílé skály a tyrkysové vody za ni docela může.

Kaňon je nejlépe vidět z mostu na silnici k Tuzi a z několika míst podél pravého břehu nad vodopádem. Značená turistická trasa tu není a stezky vyšlapali místní, takže se držte tam, kde je zjevně chozeno, a nespoléhejte na to, že vás pěšina někam dovede. Nad kolmými stěnami chybí jakékoli zábradlí.

Řeka tvoří kus státní hranice s Albánií a horní tok je už na albánské straně, kde se jmenuje Cem. To je taky důvod, proč se stav vody u Podgorice řídí počasím v Prokletijích, tedy v pohoří, které je odsud přes sto kilometrů daleko. Pršet může nad Podgoricí a řeka se přesto nezvedne, a naopak.

Vodopád sám o sobě na výlet nestačí

Samotný vodopád vám zabere půl hodiny až hodinu, takže se z něj plnohodnotný výlet neudělá. Dává smysl ho zařadit cestou. Nejlogičtější kombinace je s Podgoricí samotnou, protože jste kousek od ní a hlavní město se dá projít za dopoledne.

Druhá varianta je vyrazit dál na jih ke Skadarskému jezeru, odkud je to k Virpazaru zhruba půl hodiny. Kdo má rád vodu ve skalách, ocení i Rijeku Crnojevića se známým meandrem.

A pokud vás na cestě zastihne déšť, je to naopak ta nejlepší chvíle vodopád navštívit. Po vydatném dešti se Cijevna zvedne během několika hodin. Ostatní tipy na špatné počasí máme v článku, co dělat, když prší.