Tohle není okruh autem se zastávkami na vyhlídkách. Je to čtyřdenní pěší trek pro lidi, kteří chtějí v Durmitoru opravdu spát, ne se do něj každý den vracet z hotelu v Žabljaku. Dvě noci strávíte v horách, jednu v horské chatě u Škrčkých jezer a jednu v bivaku na Lokvici. Batoh si ponesete celý den a značení je místy chudší, než jste zvyklí z Alp.
Trasa vrcholí výstupem na Bobotov Kuk (2 523 m), nejvyšší horu Durmitoru. Technicky jde o středně těžký terén bez zajištěných úseků, ale s výrazně exponovanými pasážemi u vrcholu a hodně kamení. Potřebujete kotníkové boty, jistý krok a schopnost číst mapu, protože mobilní signál v masivu vypadává. Pokud hledáte spíš pohodlnější variantu se základnou v Žabljaku, sáhněte po plánu Durmitor a sever na prodloužený víkend, který jede autem a přidává rafting na Taře.
Durmitor má 25 značených tras v délce zhruba 150 kilometrů, takže se tenhle plán dá libovolně natáhnout nebo zkrátit. My jsme ho postavili tak, aby se dal zvládnout bez horského vůdce a bez lezeckého vybavení.
Reálné okno je od poloviny června do konce září, a to velmi přesně. Chata Škrka na obou jezerech otevírá až v polovině června a zavírá koncem září, mimo tuhle dobu je zamčená a plán se rozpadne. Ve vyšších polohách se navíc drží sníh dlouho do léta a v žlebech pod Bobotovým kukem leží zbytky firnu ještě v červenci.
Vstup do národního parku Durmitor stál v sezóně 2026 pět eur na osobu a den, děti do patnácti let mají vstup zdarma. Roční pas na všech pět černohorských parků vyjde na 13,50 eura, což se u čtyřdenního treku vyplatí hned první den. Ceny zůstaly stejné jako v předchozí sezóně a před novou sezónou je aktualizujeme, oficiálním zdrojem je správa parků nparkovi.me.
Počítejte dál se zhruba deseti až patnácti eury za noc v chatě a bivaku, jídlem si nesete vlastní. K tomu doprava na sedlo Sedlo, kam se z Žabljaku dostanete taxíkem nebo transferem od ubytovatele. Celkově je to jeden z nejlevnějších způsobů, jak strávit v Černé Hoře čtyři dny, víc o rozpočtu píšeme v článku ceny a útrata v Černé Hoře.
Durmitor má dva horské domy a dva bivaky a všechny jsou spartánské. Spacák je nutnost všude, i když spíte na posteli.
| 🏔️ Dom Škrka | 1 723 m, mezi Velkým a Malým Škrčkým jezerem, sál pro 20 lidí, dva dvoulůžkové pokoje a palače pro devět, správce na místě, od poloviny června do konce září |
| ⛺ Bivak Lokvice | 1 800 m, kapacita 20 lidí, pitná voda, otevřeno celoročně, prostor pro stany |
| 🏔️ Bivak Velika Kalica | 2 020 m, 6 až 12 lůžek, celoročně, mezi stěnami Šljemena a Savin kuku |
| 🏔️ Dom Sušica | u Sušičkého jezera na durmitorském okruhu, čtyři pokoje, bar a krb |
U chaty Škrka teče pitná voda z kohoutku hned vedle domu a v obou jezerech se dá koupat, i když voda má sotva patnáct stupňů. Divoké kempování mimo vyhrazená místa je v národním parku zakázané, stejně jako rozdělávání ohně mimo ohniště. Vyhrazené kempovací plochy jsou u Škrky, na Lokvici, v Sušici a na dalších čtyřech místech.
Kromě běžné turistické výbavy hlavně spacák, čelovku, dostatek vody na přesun mezi prameny a offline mapu stažené oblasti. Ubytování v chatě a bivaku nemá elektřinu, takže powerbanka se hodí. Jídlo si nakoupíte v Žabljaku, nahoře není kde. Počasí se v Durmitoru mění rychle, i v srpnu tu může být ráno pod deset stupňů a odpoledne bouřka, takže membránová bunda patří do batohu vždycky.
Značení je červenobílé, ale na kamenitých úsecích se dá lehce ztratit, hlavně v mlze. Chodíte na vlastní odpovědnost a horská záchranná služba je v Černé Hoře tenká, takže si nechte rezervu a nikam se nehrňte. Praktické informace k pobytu máme v článku pěší turistika a treky v Černé Hoře.
Kdo má víc času, může za chatou Škrka přidat den navíc a projít se ke stěnám pod Prutašem nebo do údolí Sušice, kde stojí druhý horský dům. Kdo naopak nechce spát v bivaku, může třetí den sejít rovnou do Žabljaku a poslední noc strávit v posteli.
Trek se dá napojit i na zbytek severu. Kousek odsud leží kaňon řeky Tary s mostem Đurđevića Tara, Pivské jezero a v druhém směru národní park Biogradska Gora s pralesem. Kdo chce po treku k moři, má to na pobřeží zhruba čtyři hodiny jízdy.
Ano, pokud máte zkušenost s vysokohorskou turistikou a umíte se orientovat podle mapy. Trasy jsou červenobíle značené a nejsou na nich zajištěné úseky ani lezecké pasáže. Počítejte ale s tím, že v kamenitém terénu a v mlze se značení hledá hůř, mobilní signál v masivu vypadává a horská záchranná služba je tenká. Offline mapu si stáhněte ještě v Žabljaku.
V sezóně 2026 stála denní vstupenka 5 eur na osobu, děti do patnácti let mají vstup zdarma. Roční pas na všech pět černohorských národních parků vyjde na 13,50 eura a u čtyřdenního treku se vyplatí hned první den. Ceny zůstaly stejné jako v předchozí sezóně a před novou sezónou je aktualizujeme.
Spacák ano, a to i když spíte na posteli v chatě Škrka nebo v bivaku na Lokvici. Deky ani lůžkoviny se tam nepůjčují. Stan potřeba není, protože obě noci máte střechu nad hlavou, ale hodí se jako pojistka, kdyby byla chata plná. Kolem obou míst je vyhrazený prostor pro stany, mimo tahle místa je stanování v parku zakázané.
Do Žabljaku se dostanete autobusem z Podgorice i z Nikšiće, ale přesun na sedlo Sedlo druhý den veřejná doprava neobsluhuje. Domluvte si taxi nebo transfer u ubytovatele, běžně to zařídí. Kdo nechce platit odvoz, může druhý den vyjít od Černého jezera přes Lokvici, ale den se tím výrazně prodlouží a musí se počítat s dalšími pěti sty metry stoupání.